v kině

lednové delírium v baru kina

je ochuceno nedělní ospalostí města,

jako jablkový závin posypaný skořicí.

teplé, zvětralé pivo chutná jako mléko.

hlasy z plátna filmu

odehrávajícího se za dveřmi sálu

zní jako otupělé hlasy skřítků

z nedělní televizní pohádky

u které napůl spím.

v cigaretovém kouři, odrážejícím se

od právě dočtené knížky na stole,

poznávám tvou tvář.

teplo hluboko uvnitř těla mě uklidňuje,

stejně jako teplo tvého lůna

unaveného možná až příliš příjemným

a dlouhým dialogu o lásce.

jsem

šťastnej…