Smutek Anity Štastné

"Chceš se milovat ?"
"Nevím."...
Vteřiny ubíhají...
..."Zdálo se mi o tobě. Přišel jsi do tmavýho pokoje a já stála nahá před zrcadlem, v kterém jsem tě spatřila. Objal jsi mě a snažil ses být odvážný. Třáslo se ti celé tělo. Zmizel jsi v té chvíli, kdy jsem to řekla."
"Co jsi řekla ?"
Pomalu se k němu nakloní a zašeptá: "Zradil jsi mě. Jsi hnus společnosti. Zhoubná nemoc. Už vím, proč jsi to udělal."
"Co jsem udělal ?"
"Zavraždil jsi mě...Jakýsi druh zábavy." Pousměje se.
V útulném pokoji sedí na posteli. Zkrvavené ruce. Čepel se neleskne. Pláč je zticha. Dívka pomalu odchází.Chladně vyčkává na konec. Za okny duní tisíce ocelových bot. Křik. Štekot zbraní. Otvírají se dveře do pokoje.
"Pane. Pane !!!"
Vzhlédne.
"Ano ?"
"Je mrtvá, pane. Musíme jít. Dnes zhasne ještě více žlutých hvězd."
Výdech.
Dveře se zavírají.
Oči Anity Šťastné jsou zavřené.