Písmák Zůstanou
Člověk, horo velikáproplazit se údolími,jako na předměstí Neapole,ve špíněve špíně rutiny, alkoholui zrcadlových ženTep utichl, uprostřed skaltvarovaných jen podle Náspodle Násnaplněných, prázdných,zrovna narozenýchRozteklé, lepkavé Jájídlo pro ostatní,hledáme pláže s koly,bez jídlabez jídlas pískovým hradem, zbořenýmkde bude Naše tichoHoupá to, na pevninějen držet rovnováhu čistotys mapou potrhanou,voda chybívoda chybíbortí se ideje, nadějezůstavají.
Tam v prosolených očích
nechám to být
hlavu v tvých dlaních
šeptáš slova
uprostřed noci
Proč snažit se Slunce začernit..?
propálený oči, štípance od popela
kdesi v trávě bláznit z úžehu
tělem zmítá zimnice
ztěžklým vzduchem se nese naříkání
Když umře táta...
detox a zrádný myšlenky,
ležíš tam, sám
orgány odstupují od smlouvy
tichej pokoj, je tvůj
Démon v mém skle
V modrém kouři pláčou mé myšlenky,
pálí je oči.
Čirá kapalina se válí na dně sklenky,
znuděně zívá.