Legenda o elfí královně 1.část

Kdopak to dnes zavadil o tuto legendu? Elf, skřet, hobit? Dobrý nebo zlý? Ať už jsi kdokoliv, snad máš k četbě dobrý důvod. Proto tedy čti!

            Co jsem za rasu? To mi nikdo neřekl. Jisté jsou u mě jen dvě věci-otočím se na Specter! a patřím k těm zlým. Právě proto mě má macecha vyhodila, snad okamžitě jak jsem se naučila chodit. Jak by taky mohla počestná dobrá žena vydržet zlé děvče? Má pravá matka prý zemřela při porodu. A otec? Ten, kdo za něj byl vydáván, byl přesvědčením neutrální, ale mé macechy se bál, stejně jako zla. Přesto ale měl pro malé dítě částečné pochopení. Ještě než jsme se stihla zvednout a odejít, když  přede mnou surově jednoho večera macecha zabouchla dveře, vzal mě a odvedl do stáje. Stála tam jeho klisna s krásným, černým hříbětem. Bylo akorát tak veliké aby bez matky přežilo. „Tu máš, je tvůj. Starej se o něj dobře.“Řekl mi tenkrát a podal otěže uzdy, kterou měl malý hřebeček na sobě.

            Po dlouhé měsíce kdy jsem cestovala od města k městu se hřebeček,kterému jsme začala říkat Sat, stal mým jediným, ale výborným přítelem. Naučila jsme se obstarat si obživu,poctivě i nepoctivě, ale jako malému dítěti se mi moc nedařilo.

            Teprve v jednom městě jsem našla pochopení. Bylo to město temných elfů a náhodou jsem se dostala k dvou sourozencům, kteří též neměli rodiče. Starší ze sourozenců byla dívka jménem Aria, dobrá válečnice i kuchařka. Její bratr Orik , přestože mladší než ona ale stále starší než já, byl výborným válečníkem a v boji taky moudrým učitelem.

            Když mě přijali mezi sebe, začal mne Orik učit. Objevil, že se ve mne skrývá talent na jednaapůlruční meč. Vyzkoušel na mě všechny možné zbraně,ale žádnou jsem neovládala tak dokonale. Ale ne, to není až tak zase pravda-jelikož proti němu,čistému elfovi, jsem se dovedla pohybovat docela tiše, další mojí oblíbenou zbraní se stala podřezávací dýka. Věnoval mi hodně času, ale ani jeden jsme toho nelitoval. Po chvílích strávených společně nám bylo vždy moc dobře.

            Když jsem se už byla schopná boje, začala tvrdá práce se Satem, který zatím dorostl do věku, kdy se dal použít k jízdě. Vlastně to nebyla až tak těžká práce-Sat mě znal velmi dobře a důvěřoval mi, navíc to byli chvíle strávené s Orikem, a takové časy nemůžou být nešťastné nebo těžké. I můj kůň byl proto brzy velmi dobře vychován. Aria, která se stala mou velmi dobrou přítelkyní, protože to byla ona kdo mi ošetřoval rány, ať už z boje nebo z pádu ze Sata, protože jsme neudržela rovnováhu, mi mého vraníka stejně jako Orik moc záviděla. Ale nezkoušela si na něho sednout. Vždyť i Orika kterého moc dobře znal a který byl mnohokrát lepší jezdec než Aria, shodil dříve než dosedl do sedla. Jen pode mnou byl naprosto hodný.

            Díky mým podivuhodným vlastnostem ať už v boji nebo na Satovi, začali ke mně chovat úctu nejen oba sourozenci, ale i Orikovi přátelé. Zvláště pak jeden, moc pěkný, Mart se jmenoval, si se mnou často povídal. Hlavně když byl Orik někde pryč.

            Jenže to, že mě Orik vycvičil k samostatnosti mělo za důsledek, že už jsme nemohla zůstat jen u činnosti sem tam okradení někoho z města, a jiných drobností. Stala jsem se královým poslem. Převážela jsem zprávy z města do města, od i pro našeho krále. Občas jsem cestou okradla nějakého potulného obchodníka, jindy jsem si z cesty přivezla třeba laň. Na svých mnohých cestách jsme se naučila pár kouzlům, které mi byli nejednou užitečné. V kraji dobře znali tu dívku neznámé rasy, co jezdila na rychlém černém koni, vždy oblečena do černého pláště, ať už bylo léto nebo zima, s velmi nebezpečnou kombinací schopností- s rychlostí a obratností potřebnou pro 1,5ruční meč i tichostí a opatrností potřebnou pro podřezávací dýku. Navíc ještě nebezpečnou  kouzly, které ovládala. Nikdo o mě nikdy nevěděl přesně kde se právě pohybuji.

            Jednoho dne jsme dostala těžký úkol. Sám král mi ho řekl:„Běž do země dobrých elfů pod účelem vyřízení zprávy a zabij jejich krále!“ Tak zněl rozkaz. A ještě vyřkl dodatek: „Nikdo o tvé cestě nesmí vědět. Vyraž okamžitě, potraviny už máš připravené u koně. A hodně štěstí! Věřím, že ty to dokážeš.“