Legenda o elfí královně 2.část

Stalo se jak řekl. Vyjela jsem z bran, aniž by mi někdo věnoval zvláštní pozornost. Každý si myslel, že vyjíždím na obyčejnou vyjížďku se vzkazem. Jela jsem pár hodin cvalem, pár klusem a pak už jen kousek krokem. Zaprvé jsem si musela odpočinout, zadruhé mi v tomto kraji moc nedůvěřovali a proto bylo nejopatrnější přibližovat se bez spěchu. Když jsem dorazila k branám hlavního města, sesedla jsem pro jistotu z koně. Tito človíčci neměli rádi když na ně někdo koukal shora. Rychlou cestou jsem se dostala bez okolků do paláce. S nejvyšší zdvořilostí jsem poprosila jednoho ze služebníků o podržení koně a spěchala jsem ke králi. Ještě že ten byl dostatečně důvěřivý. Když mě přijal, poklekla jsem obvyklým způsobem a předala vzkaz. Jakmile se otočil, aby si vzkaz přečetl v lepším světle, tiše jsem vstala, přistoupila k němu a nemilosrdně přejela svou ostře nabroušenou dýkou po jeho krku. Nestačil ani zařvat. Jenže si mě všimlo služebnictvo. Tenkrát se mi velmi hodila základní kouzla. V rychlosti jsme něco zamumlala a všichni na doslech ztuhli. Rychle jsem vyšla z paláce a vyhoupla se na Sata. Toto kouzlo nemá dlouhé trvání. Sluha, který koně držel si mě nedůvěřivě prohlížel. Když jsem procházela rychle městem, nedbala jsme na to co si pomyslí, když kolem občanů tohoto města projedu na koni. Potřebovala jsem co nejrychleji odjed, dříve něž zjistí že přišli o krále. I tak jsem měla co dělat abych se vyhla šípům stráží, kterým se nelíbil můj kvapný odjezd. Jeden ze šípů mě ošklivě poranil, ale ne nijak smrtelně.

            Jela celou cestu cvalem. Bylo to sice oklikou, ale i tak jsem byla díky Satovi v našem městě velmi rychle. Stačila hodina nebo dvě. První cesta potom, co jsem v našem městě dala Sata k odvedení do stáje, vedla ke králi. Když mě viděl, byl velmi rád. Vyzval mě k řeči. „Úkol splněn. Král je zabit, ale jeho vojáci jsou tu za chvíli. Už tak se jim nezdál můj odjezd.“Řekla jsem. Náš král přikývl, poděkoval a nechal mě jít. Pomalu začal svolávat město k obraně. Já jsme šla k domu, kde jsem spala kdykoliv jsem byla ve městě, do domu mých přátel sourozenců, aby mi Aria ošetřila ránu od šípu.

            Když jsme však přišla na náměstíčko před našim domem, šermovali tam Orik s Martem a hádali se u toho.

„Přišla k nám, já jí vycvičil! Je moje!“ křičel Orik

„Jo a k čemu to bylo dobrý? Akorát se furt někde toulá. Navíc tě stejně nebere jinak než jako sourozence. Mně patří!“

Začínala jsem mít předtuchu, že vím, kdo je předmětem jejich sporu. Měla jsem chuť mezi ně vběhnout. Ale dřív než jsem to stihla, chytl mě někdo za rameno. Chtěla jsem ho setřást, ale všimla jsem si že je to Aria.

„Psst, tam nesmíš. Snad by bylo líp kdyby ses nevrátila.“řekla mi tiše.

„Když, jak to, co se?Teď se nemůžou prát za chvilku tu jsou...“ skoro křičela jsme zmateně .

Umlčela mě rukou přes mou pusu.

„Vím, že za chvíli jsou tu dobří elfové. Občas toho vím až moc. Až ti ošetřím ten škrábanec, musíš zmizet. I kvůli těmhle dvou, i kvůli tomu že najít tě tu dobří, zabijí tě.“řekla mi. Když jsem se jí podívala do očí, pochopila jsem mnoho. Teprve v ten okamžik jsem zjistila její pečlivě skrytou vlastnost, o které snad nevěděl ani její bratr. Byla jasnovidka. Rychle mě vedla k zadní bráně našeho města. Tam už čekal Sat. Ránu po šípu mi vyčistila a zavázala.

„Měj to pár dní zavázané. Když pojedeš odsud pořád na východ, dojedeš za pár hodin k městu obchodníků. Věřím, že se ti tam bude dařit dobře. Ale hlavně ať tě ani nenapadne ukazovat se tady! Ani tam ale nikdy nesnímej kapuci, jinak bys´ mohla dopadnout zle. Hodně štěstí a jednou šťastné shledání.“ Řekla mi, když mi pomáhala vylézt na koně.

„Tobě taky mnoho štěstí. Za všechno ti mockrát děkuji. Prosím, starej se o Marta s Orikem dobře. Hlavně o Orika.“ řekla jsem a bylo na ní vidět že pochopila. Uměla číst myšlenky.“A Ario? Řekni mi pravdu. Šermovali o mě?“

Aria nepatrně přikývla. „Teď už jeď!“zvolala a otočila se. Skrývala slzy. Vyhověla jsem jí proto a vyjela. Cesta byla rovná a proto jsem jela klusem. Když už jsem viděla z města jen vrcholky věží, slyšela jsme bitevní vřavu. Elfové právě dorazili.