Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Je tma. Drží mě zeď. Dotýká se mě její chlad. V lůžku dýchá sen - Královna.
Ucítil jsem tě už jako malinký. Abys věděla, ještě jsem neuměl psát a už ... navštívila mě tvá rozkoš. Láska zněla z pohádek a já snil, že jdu, že pod její tíhou bojuju, abych smet příšernost jak prach, abych osvobodil toužení z čar zla.
Třebaže je o tobě pohádka tak zmatená, třebaže snad ani není skutečná – nemůžu si pomoci, ale mám ji rád. Tvá slova si mě podmaňují. Vedou mi mou mysl k vzruchu tanci slov, která ať chci nebo ne nakonec musím povědět.
Královno, spíš?
Byla pouť. Přivázané balónky si už přály odlétnout.
Jakmile támhleten ve výšce nad hodinami na místě rozhodčích vzlétne akce začne a pak co nejrychleji v nestřežení dáme volnost všem. Musí to být hned, aby mě nechytili lidé než se vzpamatují. Malé děti budou brečet. Teď!
Pustil jsem se do toho s vervou. Vůbec jsem nechtěl tohle odhodlání po volnosti pokazit, ale stála jste tam Vy vyzývavá, promlouvající, pohrávající si s provázkem mezi prsty.
Tak jak balónky odletovaly upouštěly penízky a ty nadávaly. Lítostí v studánkách se zprvu zaleskly slzičky, ale pak při tom množství zaplesalo štěstí. Ono vykřikovalo nadšením a smálo se, běhalo s větrem za nimi, skákalo po nich a chytalo je.
Je jich čím dál tím více, nebylo jich tak moc, když byly přivázané a nebo - Nezdá se mi to jenom? Jakoby se teď už sami od sebe docela samovolně pouštěly z každého držení - Jen z toho Vašeho ne.
Pusťte ho! Prosím, pusťte ho do nebe!Co to chceš? Uletět? Nemáš z nebe strach? Motýlku, tam nahoře je mráz.
Dotýkáte se s pohlazením, co nejdřív zašimrá a pak … pak tma a v ní úzkost. Né, musím se tomu tiše smát, protože přeci dobře znám tu past.
Tam v tmě čeká a podivně roste ztajená květina. Té z divokých vůní ušitý věje šat po těle v té tmě sráží se horkost a chlad - veselí a pláč. Stojíme uprostřed mezi všemi společně a opuštěni sami zvlášť.
Vidíš? Všichni chtějí i tvůj musí – Prosím, nedrž jej už.
Zadrželas ve mně dech - tíživé těsno lehčí jak vzduch. Vzrušení zamezilo
růst jak trhnutí provázku – Polibek a balón prask.
olivierku, číst Tě, je moc příjemné :-) přemýšlela jsem, co mi vadí, na letícím balónku.. to, že vím, že má jenom jeden krátký let
mnohem líp je na tom motýl, může přesedat a zjistit, co mu voní nejkrásněji, a kam už si nesedne
já se k Tobě určitě ještě vrátím :-)
Písmák