Písmák Umím
Umím krásně masírovat dámské nožky.
Dlouho až má duše plná blaženosti,
Vládkyni sílící mocí uvede v spánek.
Umím být cudný a v zešílení vášně
Zastavím se u Vás
Zastavím se u Vás
a vyměním několik úsměvů
a možná, že i polibek na tvář.
Spíš jen plotem prohodím několik zbabělých pozdravů.
Namlouvání
Aby ho krása pohltila,odevzdal se její vůni. Aby se v kráse roztančila,dala úsměv tomu muži.
Jiskřivý vír v jejích očích. Tak co bude.
Vábeníčko
Pojď,pojď si pro krásumůj zlatý rarášku.
Pojď,vezmi do dlanívelký sen před spaním.
Pojď,pusť si sluníčko do tváří,ať naše hvězda zazáří.
Pojď,ber si, co leží u nebe,vždyť vše je tu pro Tebe.
Opuštěná
Jen světla nita v pavučině smíchje v pasti chvils ozvěnou jak odcházíš.
Proč pod nohami zpěta tak znenadání hnedse pootočil svět,aby mi tvou lásku smet.
Tma
Tma
Tma spotřebuje příliš světla.
Tma je krutá kamarádka.
Tma a její křivky zrady.
Zahrado
Zahrado, položím se ti do trávy. Říkáš mi broučku, jenže já jsem broučků armády. Zahrado, osvěžená koupelí, zatímco mi říkáš šmudlo, vidím kvést tvá tajemství. Zahrado, jsi plná hádanek.
Vábení
Volání vesmírem nese vílí vlas. V hvězdné propasti se zrcadlila tvář.
Krása dýchá v stínu zada touha vzdychá - sen chce krást.
V noční půdě otisklo se ztajení, Půvab víl roznesl vítr vábení.
Lístek
Za noci napsaný
lístek ztajený
stíny při svíci,
dotyky nadějí.
Zimní slovíčko
Zima lezavka vešla spode dveří. Tulivá mazavka žádá si opojení.
Napusť rtuť . Obejmi .
Universita pro Královny
Výchova komorníčka k pořádnosti a pečlivosti Milé dámy, chcete-li se stát Královnami, pak naprosto nepostradatelně potřebujete mít svého komorníčka. Takový komorníček vám pochopitelně nespadne z nebe rovnou do klína – to je jasné. To je naprosto samozřejmé, že takového svého služebníčka si musíte soustavnou a usilovnou prací sami vyšlechtit a vychovat k obrazu svému. Takže hurá do díla.
Předčítání vyčítání
Předčítání vyčítání Jsi dítě, co saje v obětí. Úzkost máš ze své samoty. Hladí tě, chlácholí a kolébá moře vesmírna, když pevnina tvá ztracená je nadosah. Jsi útěk ze svých blízkostí.
Jsi
Jsi Jsi hned strefa a jak neletíš, tak bolíš mezi kruhy zabodnuta. Když zdá se, že máš málo, hned nechtěj příliš moc. Jsi přímá střela, jsi tak bojovná, když letíš jako euforická sláva. Když potřebuješ a né málo, počkej, než napočítáš dost.
Krásce
Krásce
na rtech tančí smích
Krásce
v očích jiskří nastražená síť
Sám
Šel barevnou loukou docela sám. Cestou luční kvítí natrhal, urovnal, do překrásné kytice je upravil a po té, co si ji prohlédl, ji zahodil. Šel rušným městem docela sám. Tich do obchůdku vstoupil, zacinkal, za pultem krásnou paní pozdravil a dřív než své přání rozpletl se rozloučil.
Jsi Můj
Jsi Můj Jsi můj, když válčíš s květinou, když klopíš zrak, když se červenáš, Jsi můj, když zápolíš s hladinou, dotýkáš se úžasu a uticháš. Jsi můj, jsi mému tanci obětí. Odraz hvězd se v tvých očích chví. Jsi můj, zmocnilo se tě mé prokletí.
Na louce
Na louce za dne
věření na lásku leží na duši
a chytá do dlaní křehká vzrušení.
Tiše si pozvukuje na slunci
Portýr
Ach ano, jsi Kráskaa ve vlasech ti jiskří VesmírJsi touha, jsi láskaa já jen tvůj snaživý portýr
Vlny rozbouřeného mořeo tvé útesy vždy se rozpláčíSrdce a proud mé krveo tvůj nehet vždy se zastaví
Přede mnou jdeš jak spanilý sen. Jsem tvůj, jsi mé vězeníChci jít dál k tobě a nikdy venpro další soužení.
Mandarinko
Mandarinko zdaleka, myšlenka má k tobě odlétá. Mandarinko, sladké mámení, budíš moje sny mé vášnění. Mandarinko, ano vím, ale já tě chci, já za tebou poletím. Mandarinko sladký sne, nemůžu bez tebe již déle vydržet.
Koruna2
2. část
“Jak dlouho mám ještě čekat. ” Švihla mě svým bičíkem má Velitelka přes zadek. “Hned, hned to bude, ještě prosím o chvilku strpení, ještě jeden hrneček a už to bude má nejmilostivější Paní.
Odhodlání
Zaklet ve svých myšlenkách on dýchal prach. Zevnitř byl slyšet jeho strach. Jako kniha tady tiše stál. Přál si - prosil její krok, který vírou rozezně by zvon, jenž vyhnal by vkrádající se noc.
Popleta
Jsem popleta.
Paní má jsi sítina.
Dotektvůj a jsem omotán.
Bez tíže, bez dechu sním a do věků
Koruna
Koruna1. částNeříkal nic, slova v sobě jen držel a já si tolik přála, aby mi je řekl. Držel v sobě spousty slov a netroufal si je poskládat dohromady. Rozhodla jsem se, že mu s těmi slovy pomůžu.
Dotek vílí říše
Hladíš, směješ se a tančíšTvé oči. tajemně jiskří ve hvězdách. Tvé tělo víly - Voníš a víříš. Smích v korunách stromů ukrýváš.
Tma ve vlnách
Oči Sétaen jsem spatřil v nebi,jenž nade mnou rozlilo svou modř. Její oči jak zdá se plují v moři. A touha - To je moje malá, těžká loď. Ve vlnách z hřbetu její ruky jak divě líbal ji, zahlédl jsem přístav.
Naproti očím
Propletly se prsty, aby hladily chvílipo celou dobu bažící po věčnosti. Motýli vzlétli naproti očím -záznam smíchu v sršivém dešti. Dál plnými ústy promlouvaly zdi srdcípotichu slova pokládajíce na jazyky.
Víš to?
Víš to.
Položím na Nebe svou dlaňa nezůstane modréVíš to. Přeběhnu po kapkách oceána s křikem o smír vzdme se bíléVíš to. Po větru kvítí rozfoukáma ze semen růže krvavéVíš, žese můj spánek o ně roztrháneklidemVíš to.
Dvě náplně vůní
Životadárnost ponořila se tu do vody. Dvě vzácné náplně vůní -voňavá svátost dostala se mi do ruky,která potom a která dřív. Z jedné mi v dlaních zůstavají jiskřičky. Tou až pak tě pohladím.
Zaplavené stroje
Zaplavené stroje pracují. Ve vlnách slyšet je jejich rytmus. Čerpané síly dýchají. Slůvka němástoupaj k mému hrdlu.
Rytíř
Při čtení bil se v hruďzaťatými pěstmi,že nikdy nedá Královnu - ten kluki kdyby trávili ho všechny děsi.
Vyrostl a stal se rytířem s odhodlaným ostřím,že padne než aby byl poraženten klukse srdcem lapeným svou pastí.
Šátek vpletendo jeho zbrojese ztratil.
slova
Na louce větrem hnaná stébla trav a kvítky v nich - Slova omamná a vonná.
Do nedohledna rozvinutý časa ticho knih - Slova ponurá a němá.
Po listu papíru rozvlněný hadjenž si není jist - Slova škrcená a plachá.
V černé chvíli náhlá výzva v zápasa hvězdný svitSlova napjatá a těžká.
rybky
Šplouchá vodav lavórku.
Tak už pojď . - Pojď můj pejsánku.
Už to nesu - nesu tůň
Ták - nožky mé teď hezky opatruj.
Malá reportáž z Choustníku
Zkus zamířit trochu vlevo od terčeRadila jí pyšná na svůj zásah. Vlevo. Jo, vlevo - Nevíš kde je levá. Jasně, že vím.
Korálky
S korálky na krku tančí po nebi spoutaná tělem dušička na zemi.
Na rozkřiklé vodní hladině loďka otloukána je do boků a do dna.
Přišla výsost - svěží a jiskřivá noc. Korálky utichly, jak usedla na svůj post.
Můj sen
Můj sen
se odehrává jednoho letního dne při párty na louce. Mám na tlapkách sandálky, na pravém kotníčku mi jiskří řetízek od mé Paní a cinká rolnička - také od Ní, a ještě ono by toho ještě bylo, ale nemá cenu o tom psát, stejnak si toho nikdo nevšimne. Všechno je od Královny a ona z toho má ohromnou radost - Víc, jí to dělá děsně, ale děsně dobře. V taštičce vedle svého mobilíku a spousty dalších serepetiček neseš něco - nenapíšu co - to nejde.
skutečnost a sen
Co se ti stalo. Zeptala se Sétaem. Šebestián už několik dnů neotevřel oči. Pro těžká víčka nemohl.
Objevování zítřka
Navečír, po voňavém, květnovém dnu, když se slunce dotyky o horizont rozpouštělo včervánky, náhle svou chůzi zastavilo jehňátko – Nechal jsem se zas zaskočit svou nezodpovězenou otázkou.
Královno, kde bereš sílu věznit mě vpocitech Tvé pevnosti.
Jehňátku se opět zalíbilo povídání o velice mocné Královně a proto lehlo si do květin omamných vůní a zaposlouchalo se.
Myšlenky se teprve začaly rodit zvřelé a husté kaše.
obojek
Podívala ses.
Všechno všude sleduješ.
Něco pro Tebe mám.
Položilas na stůl obojek.
Motýli
Motýli
Poutání
Listy prokousává se myšlenek rej.
Napapané nechají se spoutat do vláken.
Pouť
Je tma. Drží mě zeď. Dotýká se mě její chlad. V lůžku dýchá sen - Královna.
Rolnička
Začátek
Na kotníčku nožičky svůdně na řetízku zacinkala rolnička.
„Jestli mě máš opravdu rád, neodepneš si ji jen tak. “
Ukázals pobavení a vylekání v jednom pohledu a pak jsi řekl:
Mrazílek
Venku padá sníh na kulatou hlavičku a kulaté bříško zatímco uvnitř v hospůdce si hřejí tlapičky pejsci – já a mí kamarádi. Třu si je o sebe, strašně mi svědí. Naše prohnané zadečky poposedávají v plamíncích. Koukám se z okna a myslím si:
Bilý chlapíku, tohle je tvůj čas, tvůj ráj.
Pejsku
…
Povídáme si o lidech …
o těch všech ostatních mimo nás, že jsou a podle toho to taky vypadá.
Jak. No strašně přeci jak jinak.
Úraz
Napadá ho nůž.
Rád by tkáně látky strh.
Mysl chladí nůž.
Tasil proti muži muž.
Po dešti
Za noci déšť ustává
a zvířátka zmatená
a slepá chtěla by,
ach jak to vše svěže voní,
Území Královny 4
Chřtán
Královna: "Rád bys Mou hru vnímal
Mi službou nezavázán .
To snad víš, že nejde
Území Královny 3
zvířátko: "Nevím, je ďábelsky svůdná
poznám,
že je smyslnější než jsi ty
Z tebe dělá čerta.
Území Královny 2
anděl: "Vábí tě laskavý začátek.
Housle jsou jejím otrokem
a smyčec její bič.
Chce abys chtěl to co chce.
křik, sne
Motýlích křídel křik
O obraz tak nešťastně
Trhá se tak marně tak zoufale
Ze všech sil znovu a znovu naposled
Hloupnutí
Kroky
Asi jsem unavenej všechno je takový kalný . . . ,když najednou z okna tramvaje uvidím .
strach, bolest a láska
Když se smísí strach, bolest a láska,
vzdech prosytí třaskavá látka
strach, bolest a láska
a je hotovo.
Hledej dál
Eh, vzpomínám si jen mlhavě, ale měl bych.
Měl bych si vzpomenout.
Je to důležité.
Potřebuji vědět všechno .