Holka

Jmenoval se Jarda a byl to můj dobrý kámoš. Nevím už ani, jak dlouho jsem ho znal, ale připadalo mi, že od vždycky. Chodil do stejné školky a pak nastoupil i na stejnou školu.
S Jardou jsem si rozuměl. Bývaly časy, kdy jsem se s ním dokázal mlátit dlouhé hodiny. Roztrhali jsme si skoro všechno. Košile, nátělníky, kalhoty i tlamy. Vždycky jsme skončili, až tomu jednomu byla vidět prdel. Vychovatelky se nás snažily v družině od sebe odtrhnout, ale marně. Jen co si šly opět sednout ke své kávě a probrat, kterou manžel včera víc a líp nahustil, pustili jsme se do sebe s Jardou znovu, a tak dlouho, než nám mezi trhlinami na oděvu byly vidět zadky. Ten, komu se půlky blyštily jako prvnímu, prohrál. Tyto rvačky nám dodávaly hodně vzájemných prožitků, až teď po těch letech si uvědomuji, jak moc nám tenkrát daly.
Měli jsme toho s Jardou hodně společného. Stejně jsme začali kouřit, stejně jsme začali chlastat, stejně jsme si začali leštit brka a stejně se nám začaly líbit holky. Vlastně stejně se nám začala líbit stejná holka. Jmenovala se Aneta. To už jsme s Jardou chodily na gymnázium. Oba dva jsme byli ještě panicové, protože kdyby ne, tak by mi to Jarda určitě řekl. Bylo nám tenkrát osmnáct a chodili jsme do třetího ročníku. Aneta začínala ročník první.
Byla moc sympatická. Měla štíhlou postavu, blonďaté vlasy, modré oči a nádherný kozy. Vážně moc pěkný. Oblý a akorát do ruky, možná trochu z ruky, ale oba dva jsme je chtěli mačkat a líbat.
Chodil jsem se s Jardou každou sobotu večer bavit do jednoho klubu, jmenoval se Meteor. Byla tam spousta hezkých koček, ale všechny byly takové erární. Mohl je mít každý, kdo chtěl. Aspoň se to o nich říkalo, ale my dva s Jardou jsme poznali, že to až tak neplatí, a dál jsme šířili, že je může mít každý, kdo chce, ale musí mít vlastní byt, nový model auta a sedět zadkem na škváře. Už ani nevím, proč jsme tam chodili. Všichni tam tančili, kluci drželi holky za zadky a když se poštěstilo, tak jim začali masírovat vulvu, pak se s nimi cucali na záchodcích a snad je tam i v kabinkách píchali. Možná jsme pořád marně doufali, že jednou se do nás některá z těch holčiček zamiluje a rovněž zažijeme těch pár chvil stopoření. Snad proto jsme tam chodili. Věčně jsme ale seděli. Tančení nás nebralo a ani nebavilo, byli jsme oba totálně leví. Seděli jsme u stolu, čuměli, jak se holkám třepou cecky a pili pivo. Pivo tu prodávali drahé a říkalo se, že jej ředí vodou. Zrovna jsem do sebe klopil čtvrtý kus, když na mě Jarda vypleštěně promluvil:
„Milane, Milane, to se posereš, až uvidíš, kdo sem přišel!“
„Co šílíš, vole?“
„Pojď, rychle!“
„Pusť mi, kurva, tu ruku, vždyť už jdu.“
„Pohni, ať se nám neztratí!“
„Kam tak ženeš? Mám v sobě čtyři kusy, to chceš, abych se poblil?“
„Stejně, až zjistíš, kdo to je se posereš! Hele koukni!“
Stála tam, měla na sobě bílou halenku s výstřihem až skoro po pupík – to přeháním – a modrou sukýnku – velmi krátkou, ve které se tvaroval její zadeček. Vlasy měla krásně načesané a provzdušněné, rozpuštěné tak, že jí halily ramena, měla namalovaný obličej a vypadala strašně nevinně.
„Pojď za ní, necukej se,“ řekl mi Jarda.
„Vždyť nás nezná, ty vole, nechoď tam!“
„Pojď se mnou.“
„Ser na to, máme rozpité piva.“
„Ty ať jdou do hajzlu, pojď!“
„Jdi do prdele!“
Jarda mi zmizel v tančícím davu a já se vrátil ke svému půllitru. Za chvíli se vrátil i Jarda a s Anetou.
„To je můj kámoš Milan, chodí se mnou do třídy. Milane, tohle je Aneta.“
„Jé, ty taky chodíš na gyml, myslím, že už jsem tě tam viděla,“ řekla mi.
„No, já jsem tě ještě neviděl.“
„Vážně, slyšela jsem, že je moc těžký. Zatím si ale zvykám.“
„A na co? Vždyˇ‘t je to takový pajzl.“
„Na učitele a tak, je toho moc.“
Teď už se do toho vložil Jarda:
„No, mi toho měli ze začátku taky plný kecky, viď Milane.“
„Já teda ne, akorát jsem se musel začít trochu víc učit, to bylo celý. Nechápu….“
Dál už jsem nemluvil, protože jsem si všiml, že mě nikdo neposlouchá, jen Aneta zašeptala Jardovi, jestli by nešel tančit a on šel. Počkal jsem až se vrátí, prohodil ještě pár slov, vyměnil si s ní číslo na mobil a koukal, jak opět odcházejí tančit. Byl jsem to ale kretén, kdybych šel s ním, třeba bych se jí zalíbil víc a teď by se svými ceckami místo na něj tlačila na mě. Nedalo se už nic dělat. Bohužel Jarda ji hladil po zadku, Jardovi začínalo hučet v klacku a Jarda se s ní začal líbat u baru. Cítil jsem se sám a chtěl jsem zdechnout. Na zbytek noci jsem měl být u Jardy, neboť jeho rodiče byli právě na chatě. Teď už to ale, s takovou debilní náladou nemělo cenu. Řekl jsem si, že se sbalím a skočím pod první tirák s coca-colou, který pojede. Sbalil jsem se, ale ještě než jsem vyšel z Meteoru, svůj plán jsem si rozmyslel. Zkurvenej svět!
V pondělí ráno přišel Jarda hrozně šťastný, už dlouho jsem jej tak veselého neviděl:
„Kurva, to byla jízda!“
„O čem to mluvíš?“
„Tys tam v sobotu nebyl, netvař se tak debilně.“
„Byl.“
„Hochu já jsem ji ošukal, úplně totálně. Myslel jsem, že mi omdlí, vůbec nemohla!“
„Cože? O čem to mluvíš?“ Ta jeho poslední věta mě zabolela, měl ji dřív než já, píchal to do ní a byl její první. Já ji chtěl pro sebe a on mi ji posiflil, navíc o to přišel dřív než já. Nechtěl jsem však dát na sobě tu mrzutost znát, byť se mi vyryla v srdci jizva jak prase.
„No, nejdřív jsme jen tančili, pak jsem s ní hodil řeč a při dalším tanci jsem zkoušel, kam až mě pustí. Pěkně jsem si ji ošahal a pak ji zatáhl k baru, kde jsme si začali dávat francouzáky…“
„No, to jsem viděl, to jsem zrovna odcházel.“
„…nepřerušuj mě, no, a pak jsem se jí zeptal, v kolik má být doma a ona řekla, že je to jedno. Nabídl jsem jí, že jí vezmu ke mně.“
„Ona byla u tebe?“
„Kurva, a o čem tady celou dobu mluvím? Jasně, že byla! Kde bych ji asi tak jinak opíchal, teď v prosinci, vždyť venku je zima jak kráva!“
„Takže jste se milovali?“
„Byla to lupačka jak hrom, byla děsně nadržená. Konečně jsem měl holku, víš jaký to je? Oh, ten pocit, jak jsem mohl tak dlouho bez toho žít! Nemrzí tě, to doufám, že ne?“
„Néé…“
O přestávce jsem Anetu potkal na chodbě, když jsem šel do bufetu.
„Ahoj,“ pozdravila. Já jsem jí nic neřekl, protože jsem se cítil děsně podvedený a ukřivděný. Ani jsem se na ni nepodíval. Když jsem se vracel zpátky do třídy, viděl jsem, jak se objímá s Jardou a bylo mi z toho na zvracení. Ohodil bych mísu třikrát dokola. Dokonce se mi vedle Jardy i blbě sedělo. Byl jsem naštvaný na celý svět. Na rodiče, na učitele, na Anetu a na Jardu.
Chtělo se mi prát! Pořád jsem byl panic.