Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠachovnice
23. 02. 2001
0
0
489
Autor
Jaja
Jsi moje planeta, slunce moje.
Jsi půda, co obživu mi dává.
Jsi nebe, vysoko nade mnou,
proto mě mrzí, že nejsem ta pravá.
S jinou se směješ, s jinou se vídáš,
já čekám na tebe - sama.
Květe můj i snění moje,
tys šachový král, já tvoje dáma.
Osm krát osm černých a bílých polí,
osm krát osm zlých a šťastných dní.
Šťastné jsi jiným dával, dávals jim sny,
mně černé bdění.
Z černých políček nemocné srdce mám.
Bolí a pláče, že ztratilo nebe.
Žij sladce, byť pro jinou.
Odcházím kvůli tobě.
Trošku zmatené... a bolavé...
Víš, šachy jsou zvláštní hra, už proto, že vždycky někdo prohraje... a nebo to skončí remízou, čímž prohrají oba dva...
Co třeba na tu partii zapomenout a necha se někde jinde pozvat na Člověče nezlob se? Krásně se u toho směje a povídá a když je někdo v domečku první, může tě třeba pozvat k sobě... :o)