Věčně živý obličej

Vracel jsem se domů jak spráskanej potulnej pes,civěl jsem do výkladních skříní ,kde se ještě houpaly vánoční ozdoby.Z popelnice se táhnul divnej zápach.Nazřel jsem do ní bylo tam nechutně zohavené tělo.Smrt.Vůbec mě to nepřekvapilo,mám dneska vztek taky bych vraždil.Dál jsem se coural městem,které bylo pokryto pláštěm londýnské mlhy.                                                                                                                                          

Dneska mě naštvala.Co ta holka vlastně chce?Abych si pořídil skříň,velkou,dubovou jako má ona a na každý den si oblékal jiné šaty,jinou přetvářku.Ne. Proč tam za ní vůbec chodím? Její nahá kůže svádí.Krev,která vycházela z ní na můj zvědavý obličej i na tu hnusnou ,nenáviděnou skříň byla tak teplá a vůbec nešla smýt.Teď už mám jiný obličej,stačí si ráno přivstat,jít na trh a vybrat si.Je to sice špinavá záležitost oblékat si obličeje mrtvých,ale aspoň jejich příbuzní mají domněnku,že je stále v davu potkávají.

U nádraží jsem si koupil ostrou sekyru.Musím ji zničit,jinak ona bude moje zkáza.Naposledy se na mě usmála ,prodavač mě dal k sekeře jako bonus i velký rozmach.Náramně to zasvištělo vzduchem,pak jakoby se páral starý hadr.Bylo to zvláštní,vůbec se mi neudělalo špatně.Po schodech z mozku a z žil,které byly protkány pavučinou tekla žlutá tekutina.Čekal jsem zas teplou krev,omyl byl to fujtajbl ,když hnije tak hnije.

Tiše jsem odešel a včera ve spěchajícím městě,jsem ji potkal.Někdo si ráno přivstal a koupil její obličej.Byl přece tak krásný....