O princezně Bambulce

  V jednom malém království žila byla princezna, které říkali Bambulka. A to proto, že nebyla tak krásná jako její mladší sestra Viktorie, ani si nepotrpěla na královské manýry jako její maminka královna. Nikdo ale neocenil, že Bambulka je mnohem chytřejší, laskavější, veselejší a vůbec moudřejší než všichni na královském dvoře dohromady. Přesto, a nebo právě proto, byla taková holka pro všechno. Jak byl v království nějaký problém, hned se s tím běželo za Bambulkou, aby to vyřešila. Ať už se jednalo o sestavení jídelníčku nebo rozsouzení rozhádaných sedláků, Bambulka vždycky vše bravurně vyřešila. Vlastně řízení celého království bylo na ní, ale kdyby jste se na to někoho z dvořanů zeptali, nepřiznal by to. Ani sám tatíček král nedokázal uznat Bambulčiny schopnosti a zásluhy. Podle něho království vládl on.

  A tak šel čas dál a Bambulka měla nejvyšší čas na vdávání. Ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Kdo by ji taky chtěl, když není tak krásná jako její sestra ani se vlastně nechová jako princezna, mysleli si všichni. Za to ale dovršení plnoletosti princezny Viktorie byla veliká událost. Královští rodiče se rozhodli pro tuto příležitost uspořádat královský bál a pozvat na něj všechny prince z okolí, aby si Viktorie mohla vybrat ženicha. Celé zařizování bálu měla na starost samozřejmě Bambulka, takže byla pořád v jednom kole. Musela zajistit hudebníky, vybrat nejlepší kuchaře, obstarat švadleny a postarat se o výzdobu celého zámku. A to bylo jen  pár z jejích povinností.

  Konečně nastal den, kdy se bál pořádal. Vše bylo nachystáno. Královská rodina se zrovna dostrojila a odebrala se do tanečního sálu. Tedy všichni kromě princezny Bambulky. V tom shonu nikdo nepomyslel na šaty pro ni a ji to po pravdě v závalu všech těch povinností taky nenapadlo. A protože služebné marně hledali v jejím šatníku nějaké vhodné šaty, rozhodl pan král, že Bambulka vlastně na bál jít ani nemusí. Vybrat ženicha si má přece Viktorie, tak co by tam Bambulka dělala. A navíc nemá ani plesové šaty a bez nich by jim dělala akorát ostudu. A bylo rozhodnuto. Bambulka zůstane ve svých komnatách.

  Nejdřív to Bambulce ani nevadilo. Říkala si, že si alespoň odpočine po tak namáhavém chystání a připravování bálu. A tak si udělala pohodlí na pohovce a začala znovu číst svoji oblíbenou knihu. Postupem času k ní ale jakoby čím dál tím víc doléhaly zvuky hudby a smíchu. Najednou jí začalo být líto, že na bál nemůže jít. Jednak aby zkontrolovala, zda vše probíhá tak, jak to služebným přikázala a taky proto, že nemůže poznat všechny ty vzácné hosty, kteří byly pozváni. A tak ji napadlo, že se půjde projít do zahrady a okny trošku nakoukne do tanečního sálu. Dovnitř neměla odvahu jít, vždyť ve svých domácích šatech byla k nerozeznání od služebnictva. A nic jiného neměla. Vydala se tedy do zahrady. Bylo léto a večerní lehký vánek lehce ochlazoval vzduch zahřátý od sluníčka. Bambulka došla až k oknům sálu a nesměle nakoukla dovnitř. Vypadalo to, že se všichni náramně baví. Většina hostů tančila. I princezna Viktorie byla v kole a nápadníci se jen předháněli, který z nich s ní bude tančit. Viktoriin radostný smích byl slyšet až na zahradu. Bambulka si vzdychla a šla se posadit na nedalekou lavičku, ze které měla do sálu dobrý výhled. „Když tam nemůžu být, alespoň se budu chvilku dívat“, řekla si. Její smutek možná vycítila královská kočka Micka, která na zahradě lovila myšky, a bez okolků vyskočila na Bambulčin klín. Nebo možná chtěla jen trochu pohladit. Bambulka ale byla ráda, že na lavičce nesedí tak sama.

  Najednou do zahrady někdo vstoupil. Byl to vysoký, mladý muž. Chvilku si přivykal na tmu v zahradě a trochu se rozkoukával. Když v tom uviděl nějakou dívku, jak sedí na lavičce, na klíně má kočku a smutně se dívá okny dovnitř. Myslel si, že je to nějaká služebná ze zámku, která tajně sleduje panstvo, jak se baví. No co, řekl si, bude to lepší společnost než ta nafoukaná princezna vevnitř. Vydal se tedy k dívce a požádal ji, zda si může přisednout. Bambulka s radostí souhlasila, alespoň nebude v zahradě tak sama. Mladý muž se představil jako princ David z nedalekého království a Bambulka prostě jako Bambulka. Začali si povídat a princ se nestačil divit, jak taková sice milá, ale obyčejná dívka, má přehled o všech možných věcech. Už se jí na to chtěl zeptat, když najednou se ze sálu ozval povyk a Bambulku začali shánět. Nejdřív běželi do její komnaty, tam ale nebyla, a tak služebné běhali po zámku a volaly její jméno. Princezně Viktorii se totiž zlomil podpatek na střevíčku, uklouzla, spadla na nejbližšího prince a oba dopadli na stůl plný vybraných dobrot. Malér. Bylo potřeba Viktorii převléci, prince uklidnit a stůl dát zase do pořádku. A kdo jiný to všechno zařídí než Bambulka? Ta uslyšela, že ji volají a hned běžela zjistit, co se stalo. Ani se nestihla s princem Davidem rozloučit. Když viděla Viktorii s princem ležet na stole s jídlem, neubránila se smíchu. Ale jen krátkému, pak se hned dala do organizování. Viktorii dala do péče služebným, aby ji převlékly, rozdala příkazy na uklizení stolu s jídlem a dotyčného prince, který byl celý umazaný od královských specialit, začala jemně uklidňovat. Najednou nikomu nevadilo, že Bambulka má na sobě jen domácí šaty a že není tak krásná jako její sestra. Všichni z hostů ocenili, jak rychle si dovedla s celou záležitostí poradit a když se zábava znovu rozběhla, Bambulka zůstala na bále. Najednou si s ní každý chtěl povídat nebo s ní tančit. Rychle zjistili to, před čím v království tak dlouho zavírali oči – že Bambulka je pozoruhodná princezna a že její krása není jen v jejím vzhledu, ale hlavně v jejím srdci. Nejvíc na to myslel princ David a ten taky s Bambulkou nejvíc tancoval a taky si s ní nejvíc povídal. Věděl totiž, že našel tu správnou princeznu, se kterou chce strávit zbytek svého života. Na konci bálu Bambulku požádal o ruku. Ta si sice nesměle řekla o pár dnů na rozmyšlenou, protože byla dívkou opatrnou, ale po těch pár dnech princovu nabídku přijala. Konala se veliká a veselá svatba a potom si princ David odvezl Bambulku do svého království, aby tam spolu šťastně žili. A protože byl David moudrý, nechal Bambulku v lecčem rozhodovat, ale ne úplně ve všem, aby zase na jejích ramennou nebylo celé království.

  A co Viktorie? A královští rodiče? Co si bez Bambulky počali? Viktorie se nakonec taky provdala za prince, na kterého tak nešťastně upadla a odjela s ním do jeho zámku. A královští rodiče se museli konečně naučit vládnout. Ze začátku jim to sice moc nešlo, ale když viděli, že jim nic jiného nezbývá, začali se snažit. A když se někdo snaží, odměna ho nemine.