Takové krásné poledne

Zavíráš dveře od pokoje
to pro chvíli
kdy jsem jen tvoje

pod paží láhev
francouzského vína

na chvíli ve sprše se ztratím
a než se vrátím
nachystáš skleničky
mé oblíbené CD

ať mohu zvolna dovolit
ti po cestě
co v nitro moje vede
jít ...

Zmámená lehce opiáty
už neudržím tvoje dlaně
všetečné
spolu v sobě
já
ty

a hlava netočí se z vína
slast prostoupila každý sval
i každou buňku naplnila
po okraj něhou

dál
dál
dál...

potím se pod tvým horkým dechem
mokré mám vlasy
/ze sprchy?/
voníš mi vodní tříští
mechem

vejdi
a zůstaň dlouhou chvíli
nás nepřestávej kolébat
jsi prudká horská dráha
milý
nahoru
dolů
vzestup
pád...


už cítím teplo tvého bytí
a jsem ho plná
ach
ten žár

teď vlnobití střídá klid

schoulit se v důlku pod ramenem
vzdechy a steny utišit
než zašeptáš mi:

dál
dál
dál...