Ticho pouště

01.

Severská poušť byla sluncem rozpálená do ruda. Žádný pohyb, žádný život. Nikdo neměl odvahu do nehostinné pustiny vkročit. Teda skoro nikdo.

Napříč pouští si to rázovala třináctičlenná skupina. Na to, že šli již devátý den, byli svižní a plní elánu. Jen jejich zaprášený oděv byl značně sešlý. Kovový lesk na jejich získal matný prachový povlak. Tím také získali unikátní maskování.

Cílem skupiny byla menší technologická základna CTC-13c neboli Cybertronic technologic centrum. Měli jí dosáhnout v nejbližších dnech, ale díky pouštní bouři se nejspíše opozdí.

Slunce pomalu zapadlo a poušť začala chladnout s ubývajícími paprsky světla a tepla. Rozdíl mezi denní a noční teplotou tu mnohdy činí neuvěřitelných sedmdesát stupňů, což umocňuje sílu pouště. Noční oblohou začal severní výtr vrhat zrnka písku jak jehličky proti skupině, jejíž pochod se však vůbec nezpomalil.

Půlnoc. Postavy udržovali pořád stejné tempo, jen změnili uskupení. Doteď šli ve dvojstupu s jedním vůdcem, nyní vytvořili rojnici. Vůdce totiž ohlásil: "Sektor G-12-8, pohyb Černé legie, dvacet sedm požehnaných, směr pětatřicet stupňů východně, kontakt za osm minut nevyhnutelně, ztráty nulové."

Bojovníci zaujali postavení a poklekli se svými zbraněmi v pohotovosti. Nehnutě čekali na příchod mrtvol, jimž Demnogonis požehnal a znovu je tak oživil. Bohužel dnes v noci se jim mělo dostat úplně jiného požehnání.

Nocí zaznělo stacato výstřelů z automatických pušek AR3000, jejichž dostřel neměl u požehnaných konkurenci. Netrvalo to moc dlouho a Cybertronické Atylly se zvedly a pokračovali v cestě přes mrtvé legionáře.

Po dvouhodinové chůzi se interkomem neslo: "Sektor H-16-3, přítomnost Černé legie, počet blíže neurčený, směr deset metrů pod povrchem, kontakt nepovolen, změna trasy sektorem G-16-7."

Atylly provedly ostrý obrat a zvýšili rychlost.

Začalo svítat.

02.

Souběžně s Atyllami se pohybovala jiná osmičlenná skupinka. Stejný směr a stejný cíl, jakož i problém s obcházením podzemní pevnosti určil setkání za tři hodiny. Ve skupině ale nebyli jen stroje. Byli tam i tři muži a dvě ženy. Jeden z mužů právě dalekohledem prozkoumával okolí, když ho vyrušilo hlášení z interkomu: "Sektor I-19-3, třináct Kyrysníků, původ CBC-8a, směr devadesát stupňů západně, kontakt za šedesát minut, cíl, základna CTC-13c."

Muž schoval triedr a otočil se k druhému: "Počkáme na ně Maxi?"

"Proč?" odvětil jmenovaný, "jsou rychlejší než my. Doženou nás cestou."

Oba chaseuři zaveleli své skupině a vykročili za svým cílem. Max měl pravdu, Atylly je skutečně dohnali a připojili se k nim. K základně to bylo nějakých třicet dva hodin.

03.

Začalo se smrákat, když v interkomu zaznělo: "Sektor J-23-12, pohyb Černé legie, sedmnáct kacířů, přítomnost nefarita, směr tři stupně jihovýchodně, kontakt za třináct minut, ztráty zanedbatelné."

Skupina vytvořila klasický oblouk a čekala. Chemiman vykročil a ve svém hledáčku na ostřelovací pušce hledal rohatou hlavu nefarita.

"Bingo!" zajásal, když ho objevil. Dvakrát lehce stiskl spoušť a nefaritovo tělo se zvrátilo na záda. Kacíři se rozběhli na zteč a pálili ze svých kratachů. Nicméně Cybertronik vyvinul své Atylly až moc dobře. Po chvilce střelba utichla.

Z kacířů žádný nepřežil, ovšem jedna z Atyll se už nezvedla. Obě ženy, do nejmenšího detailu si podobné k ní přiklekli a začali ji prohlížet. Z brašen vytahovali různé čipy a mikronky a po pěti minutách se Kyrysník zvedl a zkontroloval svoje funkce: "Zrak sedmdesát pět procent, sluch čtyřicet osm procent, postřeh devadesát osm procent, rychlost devadesát devět procent, stupeň poškození zbroje čtyři."

"Skvělý! Co teď s nim?" optal se chemiman.

"To je moje věc," odsekl mu Max, "ty se starej o průzkum a ten šrot nech na mně."

Chemiman pokrčil rameny a nechal chaseura být.

"Cet", jak se technologickým bunkrům přezdívalo byl už vidět. Ne budovy, ale hustý dým co z nich stoupal.

"Asi jdem pozdě Herry. Ty dokumenty už nezachráníš."

"Máš recht. Ti parchanti sebou hodily."

"Kdo to má na svědomí tentokrát?"

Herry vytáhl triedr a zadíval se na doutnající trosky. "Možná Ilian. Ale co tu pak dělali Semaiovo kacíři?"

"Taky to může bejt Demnogonisova práce. Ten bunkr, vzpomínáš?"

"Uvidíme až co tam uvidíme."

04.

Skupina vstoupila zbořenou branou do komplexu bunkru CTC-13c, obezřetně prozkoumávali každou škvíru. Z uličky po jejich levé straně se najednou ozval jekot a vyhrnula se na ně mateřská školka. Alespoň to tak vypadalo. Ilianiny děti zaůtočili proti strojům, kterým sahaly po kolena, svými ostrými sekáčky pod vedením o hodně vyšších potomků. Atylly v ledovém klidu namířili své pušky a clonou železa neprošel ani jeden potomek natožpak dítě.

Max ty jatka pozoroval a prohodil k Herrymu: "Někde tu budou i ostatní. A taky se tu klidně může objevit Trianguler."

Jako by vyřkl zaklínadlo, v místě kde stály obě ženy se začal zhmotňovat portál. Neviditelná síla odhodila dvojčata o pár metrů dál a na překvapeného chemimana zaútočilo osm templářů svými cepy. Atylly se rozdělili. Polovina kryla palbou obě ženy a druhá popadla své meče a vpadla na templáře.

Chemiman již padl, když z otvoru vystoupil poslední templář. Portál zmizel a vyšší se vrhl na nejbližší stroj. Max čekal právě na něho a tak jej přivítal střelbou ze své P1000. Atylla, kterou upoutala střelba, se otočila. Vyšší templář na ten pohled do mrtvých očí stroje už nezapomene. Kyrysník ho popadl svýma ocelovýma pažema a elegantním pohybem mu zlomil vaz. Pak znovu popadl meč a pokračoval ve své práci. Max se pousmál. Typická Atylla.

Herry se vypotácel z bitevní vřavy a držel se za levé rameno. Hned k němu přistoupila jedna z žen a vpíchla mu injekci s léčivou směsí. Pak začala ránu zašívat. Chaseur se jen usmíval a zatínal ruku do jejího zadku. Max k němu přistoupil a prohodil: "Necháš ji? Naše doktorky Diany nejsou na tuhle zábavu uzpůsobeny."

"Ale to je škoda. Nu co, tamti jsou poslední?" kývl Herry ke dvoum templářům, kteří se bránili velké přesile.

"Jo. Ty mrchy tu na nás čekali. Základna se musí znovu postavit, ale to není naše práce. Vrátíme se dom. A cestou můžem poškádlit tu Demnogonisovu díru."

"Já jsem pro. Dáme pauzu, alespoň Diany zkontrolujou všechny stroje."

Templáři padli a Diany prohlíželi Kyrysníky. Jeden stroj ležel v písku a jeho součástky doktorky používali k opravám ostatních. Po dvou hodinách se skupina vydala na zpáteční cestu.

05.

"Kolik je hodin?" zeptal se Max, když se utábořili na noc.

"Bude jedenáct, proč?"

"Ale, jestli se něco nesemele, ukoušu se nudou."

"Si znásilni doktorku," utahoval si z něj Herry.

"Nech si to, jo!" Max se zabalil do deky a usnul.

Ještě nezačalo svítat a už jej Herry budil. "Maxi vstávej, stopaři!"

"A kvůli tomu mě budíš? Neotravuj!" Max se znovu zachumlal a usnul.

Herry se tedy zvedl a se třemi Kyrysníky se vytratil do tmy. Nocí se rozezněla střelba a řev umírajících příšer. Herry se vrátil a zase budil Maxe: "Hele, budeš to muset dospat jindy."

Max vstal a prohlédl své zbraně: "To byly ti stopaři takovej tvrdej oříšek?"

"Na ty ser. Koukni." Max se tedy naznačeným směrem podíval. Proti zlátnoucímu obzoru se pohybovali siluety postav. "Doprdele, těch je!"

"No, pomoc asi neseženem, takže je přivítáme jak se patří."

Pak už se jen neslo interkomem od jedné z Atyll: "Sektor I-18-7, pohyb Černé legie, sedmnáct vrahů duší a čtyři velmistři popravčí, směr šedesát sedm stupňů západně, kontakt za pět minut nevyhnutelně, ztráty značné."

Herry pokrčil rameny a s Maxem zaujal stanoviště mezi stroji. Vrahové se přiblížili s neuvěřitelnou rychlostí. Pouštní ticho přerušil výstřel. Stvůry se zastavily a najednou mezi ně začali padat granáty. Pak zazněla salva. Dvě desítky hrdel se rozeřvali a vrhli se na Atylly. Vrazi svými prackami mlátili do strojů a ocasama obtáčeli a drtili jejich končetiny. Doktorky ukrité v písku čekali na příležitost předvést své umění. Chaseuři se svými pistolemi stříleli kam se dalo.

Bitva byla v plném proudu. Dva vrazi obklopili Kyrysníka a uchopili ho za paže. Spřípot kovu byl vystřídám následnou explozí mechanismu a těla vrahů začala chladnout. Jiná Atylla se rozmáchla svým CSA mečem a uťala jednomu vrahovi hlavu. K další ráně se už nedostala neboť zkrz její tělo prolítla špice ocasu. Pak ji dvě paže zvedli do výšky a odhodili stranou. Doktorky okamžitě poznali svou šanci a začali na ni provádět základní opravy.

Na druhé straně Herry zneškodnil jednoho velmistra a vyskočil na jeho chladnoucí tělo. Získal tak alespoň nějaký přehled. Po poušti se válelo dost mrtvol i kybertronických součástek. Herry zrovna očima našel Diany, ale nebyl sám. Dva vrazi si jich všimli též.

"Maxi!" snažil se překřičet bitevní vřavu Herry, "doktorky maj potíže!"

Max se právě oháněl svým vylepšeným mečem proti jednomu velmistrovi, když se k němu donesl Herryho křik. Sám byl nějakých stopadesát kroků od Dian a tak vytáhl z jednoho granátu pojistku a se slovy "Teď na tebe nemám čas!" jej hodil velmistrovi pod nohy. Elegantní odskok s kotoulem byl oceněn explozí a příšera se dotkla země o dobrých deset metrů dál. Tam se na ni vrhla jedna Atylla.

Max se k doktorkám přiblížil natolik, aby mohl přehlédnou situaci. Jeden vrah držej jednu Dianu za nohu a chtěl takto uchopit i druhou, která střílela na druhého vraha. Ten si jí ale nevšímal a dál dupal po ležící Atylle. Ta najednou popadla jeho nohu a křupnutí kosti doprovodil bolestný výkřik. Ten zastavil v činnosti druhého vraha. Odhodil Dianu a vrhl se na stroj. Maxovy výstřely ho zastavili dřív než se tam dostal. S dírami ve tváři se zhroutil a zůstal ležet. Poraněný vrah švihal po Atylle ocasem. Diany s Maxem ho dorazili. Doktorky se začali zase věnovat své práci a Max pohlédl k bojišti, kde výbuch jiného Kyrysníka pročistil řady vrahů.

"Herry, doktorky jsou O.K., co ty?"

"Dobrý. Mám tu dva velmistry, pojď si pro ňákýho."

Max vytáhl svůj meč a cestou zabil vraha zaměstnaného dvěma Atyllama. Pak zahlédl, jak se Herry zatím úspěšně brání velmistrům. Sekl po jednom svým mečem, ale jeho ostří se odrazilo od zkostnatělých výrůstků na jeho hřbetě. Okamžitě se musel krýt před úderem obřích kusadel. Herry vyprovokoval svého protivníka k neuváženému útoku ocasem a ostrým sekem ho o něj připravil. Velmistr zařval, ale Herry po něm již ťal znovu. Tentokrát sice minul, ale dostal se k Maxovu nepříteli a tak sekl jeho. Jakmile meč prošel masem a velmistr zavil bolestí, Max toho využil a vnořil mu meč do krku. Zachroptění a následný pád upozornil druhého velmistra, že o něco přišel, otočil se a jen tak tak vykryl Maxův odvážný útok. Herryho si všiml teprve tehdy, když mu jeho meč rozerval břicho. Než dopadl na zem, prolétli jeho hlavou kulky z Maxovi pistole.

"Dobrý, co teď?"

"Hele," Herry ukázal na bojiště, kde právě poslední vrah podlehl přesile strojů, "ten byl poslední. Hodíme odpočinek, Diany zprovozní Kyrysníky a pudem na tu díru."

06.

Chaseuři posbírali munici z vyřazených strojů a Diany dokončili opravy. Zůstalo stát jen sedm strojů.

Po odpočinku, který oba chaseuři potřebovali se skupinka vydala na cestu. Bez vyrušení se dostali do značné blízkosti bunkru a utábořili se. Noc byla tichá a v měsíční obloze se zrcadlil osud celého vesmíru.

Tmu vystřídal nádherný úsvit. Skupinka se přiblížila k malé přízemní budově, pod níž byl rozlehlý komplex hal a chodeb. Překladiště Demnogonisových sil s více než stem obránců mělo být sice v nejbližší době povýšeno na citadelu, ale osud určil jinak. Džirohke, nefarit velící překladišti by asi puknul smíchy, kdyby se dozvěděl o jedenácti bojovnících, co mu chtějí pocuchat nervy. Nicméně nevěděl nic o chystaném přepadu, jeho stopaři byli již po smrti a tak dál připravoval své jedové zbraně pro své vojáky.

Chaseuři se odlepili od skupiny, opatrně obešli budovu a položili nálože. Pak se ke skupině vrátili a Max zmačkl knoflík.

07.

Ticho prořízla exploze, jenž srovnala budovu s okolní pouští. Z kruhového schodiště ve středu trosek se vyhrnulo několik kurátorů. Atylly je okamžitě pokropili střelbou ze svých třístovek. Morové zbraně kurátorů proti strojům neměli žádný účinek a tak se za chvíli váleli ve svých životodárných tekutinách. Atylly vstoupili na první schody. Sešli do velké místnosti, zkrz níž vedla chodba.

"Tak kam?" zeptal se Max Herryho.

"Tudy. Tamtudy se něco žene."

Skupina se vydala určeným směrem. Chodba zahýbala vlevo, pak v pravo a zase vlevo, kde ústila do prostorného skladiště. Tam stálo na stráži devět požehnaných. Pro Atylly však slabá rozpadající se těla nebyla žádnou překážkou. Skladiště vyplňovalo spousty beden, truhel, sudů a rakví.

"Skvělý, žádný východ. Zakopem se tu a snad nás něco napadne," rozhodl Herry.

"Něco nás napadne určitě, ty hlasy co se blíží."

Z chodby vyběhli další požehnaní. Jakmile se však dostali na dostřel a první z nich padli, obrátili se na ústup.

"Rychle barikádu." Herry popadl bednu a začal stavět zátaras před ústím chodby. Za chvilku už stáli Kyrysníci u svých střílen vedle chaseurů.

"Maxi, co myslíš, jak dlouho se udržíme?"

"Co já vim? Kdo ví kolik je tu těch potvor. Ale můžem hlasovat, jestli se jim vzdát hned."

"Vtipný! Hlasuju proti. A taky pro šetření munice."

"Otevřít palebné pole před námi o polovinu? No, tak to jsme v prdeli."

"Nevím jak tobě, ale mně se tenhle zadek moc nelíbí."

Herry si sedl na jednu bednu a začal leštit svůj meč.

08.

V místnosti cinkl kov. Chaseuři okamžitě otočili své hlavně za zvukem. Od stěny se oblepili čtyři postavy. Jejich zbroj v barvě okolních zdí začala šednout. Pak postavy sundali své helmy. Herry se pousmál a Max zaklel: "Krucinál! Co vy tu děláte?"

Tahle základna," promluvil jeden "je již dlouho pod naším dozoremPředáváme informace do CTC-13a z níž jsou prováděny útoky na konvoje zbraní. Tady tomu velí Džirohke, má tu zhruba sto sedmdesát až dvě stě obránců. My čtiři a ještě jedna pětičlenná skupina vám budem muset asi trochu pomoct. Co to bylo za blbej nápad sem vpadnout? Co ste si mysleli že děláte?"

Herry s Maxem se na sebe podívali a Max začal: "Z té vaší základny nic nezbilo. Jednotky Ilian ji napadli a zničily. My jsme byly vysláni na pomoc, ale už bylo pozdě. No a cestou zpět nás napadli pretoriánští stopaři z vrahama duší. Pak už zbyly jen dvě možnosti. Vrátit se nebo napadnout tohle. Džirohke má smůlu."

"Asi jste si vybrali větší sousto než dokážete zkousnout. Nicméně když už nemáme kam předávat zprávy, bude lepší, když nebude od kud ty zprávy brát. Takže vám pomůžem. Zničíme muniční sklady, technologické bloky a transpontní místnosti. Dejte nám půl hodiny. Vydržíte?"

"Bez problémů!" prohlásil Max. Chameleonští zrcadlouni si oba chaseury změřili zkoumavými pohledy. Max tedy dodal: "No, když nějaký budou, tak se s nima vypořádáme po svém."

Zrcadlouni tedy přistoupili ke stěně a nasadili si přilby. Začali se před očima ztrácet. Chaseuři zase osaměli.

"Tak a teď počkáme na ohňostroj," poznamenal Max.

"Pokud se ho dožijem," dodal Herry a mávl k zátarasu. "Zplozenci s požehnanýma!"

09.

Na konci chodby proti zátarasu postávala skupina zplozenců. Vrhali vražedné pohledy k bednám a něco řvali na požehnané stojící za nimi. Pak se rozběhli do útoku. Legionáři je okamžitě následovali. Zplozenci pod palbou z kybertronických pušek vrazili do zátarasu. Ten nevydržel a s rachotem se zřítil. Mračna prachu zahalili bojující postavy. Atylly se svými termokamerami měli výhodu, kterou velice dobře využívali. Svými meči útočili na Demnogonisovy poskoky. Jak však prach klesal, byly stroje nuceni ustupovat. Legionářů bylo přeci jen trochu moc.

Náhle se ozvala ohlušující exploze a ze stropu se vzniklými trhlinami začal sypat písek. Výbuch srazil požehnance na zem a Kyrysníci okamžitě přešli do protiútoku. Když pak jeden stroj následkem vysokého poškození vybuchl, daly se zbylý požehnanci na útěk. Atylly je pronásledovali střelbou svých pušek.

10.

Exploze prolomila strop v technologickém bloku a rozmetala muniční sklad i transportní místnost. Pět zrcadlounů se v úzké chodbě srazilo s několika cairathy. Ve vzniklé potyčce sice zvítězili, ale zbroj jednoho z nich byla silně poškozena, přišel o své chameleonské schopnosti.

"Projdem?" ptal se jeden.

"Uděláme fintu. Ione půjde sám, my před ním prozkoumáme chodby a pokud narazíme na nepřítele stahnem se a společně je sejmem."

Neušli však moc daleko a museli se vrátit. Směrem k nim si to razili dvě čety legionářů vedených zplozenci.

"Ione, počkáš tu na ně. Až se dostanou na dostřel my je zaměstnáme natolik, aby sis mohl pro nějakýho doběhnout."

Dotyčný se tedy opřel o zeď, čímž zmenšil terč pro útočníky a čekal. Jeho kolegové zmizeli v okolních zdech. Zplozenci ho zmerčili docela rychle a vyrazili do útoku. Ione jim do cesty vhodil granát a popadl svůj meč. Výbuch zabil dva legionáře, ostatní však běželi dál. Najednou se před nimi objevili čtyři postavy s meči a zaútočili. Zplozenci padli a legionáři se vrhli na zrcadlouny. Ti se se svými meči oháněli jak nejlépe uměli. Ione běžel na pomoc, když si všiml početné skupiny nepřátel, jenž asi patřila k těmto četám. Šlo asi o třicet ceremoniářů, několik cairathů a zplozenců. Jakmile se dostal ke skupině prohodil ke svým lidem: "Problémy! Velký!"

Zrcadlouni se bránili zubi nehty, ale bylo jasné, že nevydrží dlouho. Dva už byly mrtví a útočníků jako by přibývalo. Za Ionem se něco hnulo. Odskočil a v kotoulu pálil ze své pistole za svá záda. Tam stála velká třírohá bestie s obřím řetězovým Azogarem ve svých rukách.

11.

"Maxi za nimi!" řval Herry a za doprovodu Atyll se dal do pronásledování ustupujících legionářů. Max a obě Diany ho následovali. Za zatáčkou se srazili s menší skupinkou, která je měla nejspíše zastavit, ale jen je na chvilku zpomalila. Když doběhly do jedné místnosti a střetli se s podobnou stráží, jedna Atylla zůstala neschopná pohybu. Max u ni nechal jednu Dianu a další Atyllu jako stráž. Skupina po delším běhu vpadla do chodby, kde se urputně bojovalo.

"To jsou zrcadlouni! Rychle!"

Maxovo pobídky nebylo třeba. Kyrysníci vpadly do klubka nepřátel a zaútočili na zplozence a cairathy. Herry začal drtit co měl na dosah. Max se probojoval k jednomu zrcadlounovy a prohodil: "Chceš pomoct?"

"Dík, snad jdete včas," víc už chaseur neslyšel, protože je rozdělil útok požehnanců.

Ione se díval do očí nefarita a očekával útok. Ten však o něho nejevil žádný zájem, jen si něco mumlal. Pak zmizel. Ione se otočil a zahlédl ho za jedním chaseurem.

"Pozor! Za tebou!" stačil křiknout, ale bylo už pozdě. Viděl jak nefaritův Azogar oddělil hlavu od těla a zařval zlostí. Nebyl však sám.

Max zaslechl výkřik a tak se ohlédl. Zahlédl už jen padající mrtvé tělo svého přítele a třírohého Džirohkeho se škodolibým výrazem ve tváři. Zařval podobně jako Ione a vrhl se ke stvůře. Cestou zabil dva legionáře a jednoho ceremoniáře a už stál tváří v tvář proti rohatci. Po jeho pravici stál Ione.

12.

"Kde je ta rohatá bestie, tady přece žil nebo ne?"

V místnosti hluboko pod zemí, která byla zdobena lebkami a jinými chuťovkami, stáli čtyři muži.

"Asi bojuje někde nahoře. Dem za nima?" ptal se jeden.

"Ti blázni asi opravdu budou potřebovat pomoct," prohodil druhý.

"A co tady s tím?" optal se jiný.

"Tohle vyhoďte do vzduchu."

Skupina čtyř zrcadlounů se za doprovodu exploze v Džirohkeho 'kanceláři' vydali schodištěm vzhůru. V jedné místnosti je upoutal zvuk boje a když se k němu dostatečně přiblížili, ozvalo se: "Pozor! Za tebou!"

"To byl Ione!"

"Jo. Rychle!"

Zrcadlouni vyrazili a za chvíli už měli bojiště před sebou. Vyrazili tedy do útoku a ztečí napadli zplozence a cairathy. Čtyři protivníci padli a zrcadlouni znovu splynuli s okolím. Našli si další cíl a zase vyrazili. Další zplozenci padli, ale požehnaní a ceremoniáři jim už nedovolili se vytratit. Nicméně síly se trošičku vyrovnali. Dvě Atylly chránili doktorku, která spravovala třetí. Další byla v obležení mezi ceremoniáři a vypadalo to, že brzy podlehne. Čtveřice čerstvých zrcadlounů se protlačila ke svému kolegovy. Ten byl těžce raněn a nutně potřeboval pomoc. Max a Ione dotírali na nefarita a sem tam zabili nepříjemného požehnaného. Do zad nefarita se najednou zarilo několik kulek. Zařval a otočil se proti přibíhající trojici, Dianě a dvěma Kyrysníkům. Toho okamžitě využil Max a sekl ho do boku. Ione mu silným máchnutím usekl levou nohu. Džirohke se zhroutil a vyřkl několik slov proti rozmáchlému Chaseurovi. Tomu najednou zmizel meč z rukou. Nevěřícně zíral do prázdných dlaní a asi by to pro něho znamenalo smrt nebýt Ioneho, který ho strhl od mávajícího Azogaru. To už ale nefarita začali ubíjet obě Atylly. Diana spravovala zrcadlounovu zbroj.

"Dík!" vydechl Max, když se vzpamatoval ze šoku, "to sem ještě nevyděl."

Než mu stačil Ione odpovědět na bojišti vybuchl jeden ze strojů a vzal sebou pár ceremoniářů.

"Dem jim pomoct!" Ione se ve své opravené zbroji vytratil. Diana v Maxově doprovodu a se dvěma Kyrysníky vpadly do bitvy a začali se probíjet k zrcadlounům. Ti už stáli jen dva. Jejich těžce raněný přítel je kryl střelbou. Než se k němu Diana dostala, podlehl svým zraněním.

Druhá Diana zatím dala dohromady svou Atyllu. Ta vstala a zapojila se do obrany. Nestihla však ani pozvednout meč a celý mechanismus se zhroutil pod úderem zplozencových paží. Ze zdi se odlepila postava a zplozenec padl na Kyrysníka. Ione popadl doktorku a vlekl ji pryč od dalšího stroje, u kterého hrozyl výbuch. Ten také nastal a pár legionářů vzalo za své. Ione se s doktorkou dostal k Maxovo skupině.

"Ustoupíme?"

Zrcadlouni pomalu zmizeli v chodbě. Max, obě Diany a poslední tři Kyrysníci pomalu ustupovali a odráželi útoky legionářů. Když došli k mýstu, kde chodba ústila do velké místnosti, rychle jí proběhly. Vběhly do chodby na druhé straně a zrcadlouni podminovanou místnost vyhodili do vzduchu. Těch páz požehnaných, co byly dost rychlý a doběhly až do chodby padlo pod meči Atyll.

13.

Max přisedl k zrcadlounům.

"Tak a je to. Co teď?"

"Vrátíme se s vámi na základnu a pošlem sem likvidační četu, souhlas?"

"Jistě. Mimochodem, mé jméno je Maxmilián Eliot, ale říkaj mi Max."

"Těší nás Maxi, já jsem Ione Marczini, tohle jsou Tomas Stuart a Pavol Mlicnyk."

"Taky mně těší. Až budem v CBC-8a tak vás zvu na pivo. Znám tam prima hospůdku, bude se vám líbit."

"Berem, spojíme se se základnou, snad pro nás něco pošlou. Každopádně Demnogonis bude pěkně nasranej, že přišel o tak roztomilý hnízdečko."

"Ten parchant si už někde stejně staví náhradu. Požádám velení o další Kyrysníky a půjdu na další. Mohli by ste pomoct, co vy na to?"

"Uvidíme."

Skupina ztichla v čekání na transport.