Písmák Moribundus
Kašlu, chrchlám, plivu krev, to ,mě poser to je děs.
Nevím kde jsem k tomu přišel, že se dávím jak nenažraný tlustý sysel.
Sýpu, kýchám, v kuse seru, prdel už mám na maděru.
Léčby je mi potřeba a tak doktora vyhledám.
Hloupost
Kdesi v dáli, v černé noci, vlak se řítí krajinou.
Světla krájí temnotu a píšťala tichou prázdnotu.
Na přejezdu marný boj se svádí, auto kleklo chce jen státi.
Muž se snaží točit klíčky, zapalování má však své nýčky.
Frajer
V letním parnu vzduch se chvěje, asfalt ihned pookřeje.
V poledne, v tom pravém žáru, motorkář jak střela přižene se.
Nedbá žádná pravidla, předjíždí jak lavina.
Děda v malém peugeotu, sestřelil jej jak filutu.
Vzpomínka
Vzpomínám na naše dny ztracené, když podzim jak tvoje tvář všemi barvami rozkvete.
Sny mé v chladu zimním šeru, dlaně tvé jak vločky do svých tiše beru.
Cítím, že jsi stále se mnou, pokaždé, když v tvář mi letní vánek vane.
Myslím na tvé dotyky, když jaro životadárný déšť přinese.
Proč?
Proč je prázdno v mojí duši,
proč krtek nemá žádné uši.
Proč osud si se mnou krutě hraje,
proč se rybář dole potutelně směje.
Písmák
Proč lidi na písmáku, mají místo mozku z piva či jiných hoven kostku.
Proč dočlánků mýchpíší sračky, když jasně zaškrtnul jsem, žeo kritiku vaší,nemám
zájem bližší.
Odpovím si sám - jste holt křupani co blběpsát musí, ať je někdo žádá čik šípku s kopancem v prdeli posílá.
Smrt
V propastné temnotě, žiji jak prázdnota.
Nemám zde ničeho a čas plyne tu pořád dokola.
Za mnou sem přichází zvědavci z daleka, jenž dychtí
poznání ležící za hranicí života.
Svoboda
Nemá cenu žít, když život není tím, čím měl by být.
Proto zvedám svojí lásku největší, v okamžiku osudu nejtěžším.
Když hlaveň na spánku mě pohladí, prázdnota mě pohltí.
Prst na kohoutku lehce se jak listí ve větru chvěje a pot jak déšť tvář mi zalije.
Agónie
Civím do tmy rudě žhnoucí, necítím ruce ani nohy
asrdce bol mi v těle buší jak kostelní zvon.
Z těla mého krev se řine, sirény kvílí a agónie dlouze plyne.
Vteřina bolesti jak rok se vleče, břicho plné jedné dlouhé křeče.
Odkaz Ledové planiny
KAPITOLA I.
Hustě sněžilo. Z komínů střech kamenných baráčků a stavení v malém horském městečku Cromwellu líně stoupaly k šedé obloze husté dýmy teplého kouře. Lidé spěchali cestičkami vyšlapanými v závějích do svých obydlí k teplu rodinných krbů.
Noc mrtvých
KAPITOLA PRVNÍ
1 Srdce mi divoce bušilo a studený pot mi stékal do očí. V rukou jsem křečovitě svíral požární sekyru, na jejímž ostří se leskla hustá tmavá tekutina. Před chvílí jsem jím rozsekl hlavu něčemu, co bývalo za živa mým jediným sousedem. Zapřen zády o venkovní dveře, sunul jsem se na podlahu verandy.
Noc mrtvých II
KAPITOLA DRUHÁ
1 Horizont mi splýval před očima v jednolitou masu čehosi bezejmenného až jsem se najednou přistihl jak usínám. Rychle jsem si promnul oči a koukl se na Sáru. Stále spala a vypadala sladce. Můj druhý pohled zamířil na ručičku palivoměru.
Odkaz Ledové planiny II.
KAPITOLA II.
Družina hrdinů vyjela z Cromwellu téměř okamžitě. Koně šli náročným terénem pomalu. Na obloze nebyl ani mráček a slunce tak příjemně hřálo v obličeji jezdců.
Mexická jízda
„ Myslíš si že si dělám srandu, když ti mířím tímhle zasraným kvérem do ksichtu. “ zapištěl upocený černoch v růžovém sáčku s typicky kudrnatým afrem na hlavě a velikým zlatým řetězem na krku. Vystrašený úředník v drahém obleku jen vyděšeně kroutil hlavou a rozechvělou rukou si povolil kravatu. „ Tak koukej naplnit tenhle pytel penězma ty bílej ksichte.
Nečekané potíže
Sluneční žár rozpaloval hnědou nekonečnou pláň Merkuru a horký téměř nedýchatelný vzduch plný žhavého prachu se tetelil ve vzduchu jako mračna obtížného hmyzu. Nehostinná tvář bezútěšné krajiny se v horkém vzduchu rozplývala a vzdálený skalistý horizont se chvěl ve spalujícím žáru slunečních paprsků .
11:32 Thadeova pláň. Merkur.
Chvíle slávy
Pokud chcete být v Bauhausu „ někdo“, potřebujete k tomu dvě věci - vojenský titul a členství v nějakém řádu. Řádů existují stovky, mají přísnou strukturu hodností a postavení. Postavení v těchto řádech říká o vaší pozici ve společnosti možná více, než-li zlato na vašich ramenech. Mně se ani jedno z toho nedostává, proto jsem se nechal náborovat k jednotkám Husarů, abych změnil svou budoucnost k lepšímu.
Wolfbaneovci
Úsvit ozářil svými paprsky rudé vrcholky hor. Netrvalo dlouho a byly vidět celé masívy rozeklátých pohoří Marsu. Vůdce Dungal dal povel k zastavení. Jednotka šedesáti wolfbaneovců se jako jeden muž zastavila.