černé srdce

černé srdce

tma je barva mého srdce
a zabarvit se jinak nechce
jak temná může být má tma
co z koule vyčte mi vědma
jak poznám, že jsem u dna
jak zastavím svůj let
kdo daruje mi odpověď
aniž bych se ptal
aniž bych barvu svého srdce znal
tvé srdce má zas barvu zrcadla
když zbytky lidskosti do umyvadla
jako opilec přes blůzičku zvracíš
tak alespoň rtěnkou na zeď napiš
jak se ti líbí barva mého srdce
co držíš pozvracené v ruce
vše cos říkala byly jen kecy
to srdce zahoď já už ho nechci
kolikátá je to dnes navštívená putyka
vypotácela si se ze všech jako loutka
hledajíc pevný bod ve vesmíru
nebo snad další hospodskou díru
kde bys našla jiného panáčka na hraní
jinou loutku na tahání
když já jsem se ti konečně vyvlíknul
a konečně se svobodně pohnul
ještě teď cítím jak řežou tvoje lana
stále se cítím jako okopaná stěna
černé srdce lidské loutky
co roztahovalo tvé koutky
ve škodolibí úsměv
už není, zbyl po něm jen hněv
rozcupovala jsi ho na kusy
měli by tě zavřít za nelegální pokusy
jsem snad králík
nabídnul jsem ti malík
a ty jsi mi urvala celou ruku
tím si neskončila dokud jsem měl hlavu na krku
ale teď má drahá
já lidská loutka
bez černého srdce
s tělem na kusy
už jsem v o l n ý
a tobě zbyla jen prázdná lanka

---