Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCestující
Autor
František_Miguel
Sedím v dlouhé chodbě. Asi nějaká čekárna. Sterilní světlo ze zářivek dopadá na dvě řady lavic podél stěn. Vše je bílé, naprosto čisté. Slyším jen tikot hodin. Tikání je stále rychlejší a hlasitější. Musím pryč. Vstávám z vany a nahý utíkám prázdným městem. Neslyším nic kromě svého dechu a tepu. Stíny rostou a zase se zmenšují ve stejném rytmu, stále rychleji. Stmívá se. Najednou se přede mnou objeví máma. Vztáhne ke mě ruku a říká:
„Revize jízdenek.“
S leknutím otvírám oči. Přede mnou stojí průvodčí a už trochu neochotně opakuje:
„Revize jízdenek.“
Zaraženě mu podávám jízdenku. On ji mlčky označil, vrátil mi ji a odchází pryč.
Ve dveřích se míjí s mužem asi stejně starým jako jsem já. Má černé vlasy a snědší pleť. Oblečen je do černého saka a černých kalhot. Na vínové košili si nechal rozepnutý horní knoflík, polobotky se jen lesknou. V ruce svírá diplomatický kufřík. Vlasy jsou učesané a je hladce oholen. Vše je dokonale upraveno, asi ho čeká nějaká důležitá událost. Přes to všechno vypadá přirozeně. Jistým krokem došel k sedačce naproti a pohodlně se usadil. To vše bez pohledu na mě. Zapálil si, přestože jsme v nekuřáckém kupé. Dal si nejdřív tři hluboké šluky, pak na mě klidně upřel oči. Když vidím s jakým požitkem vychutnává cigaretu, nemám to srdce mu to zarazit. Po hospodách jsem se kouře nadýchal dost a tenhle jeden člověk mě už nezabije. Pořád se na mě dívá. Aha, vždyť jsem z toho probuzení ještě celý strnulý a napjatý. Při protahování se pousměji a uvolněně se opřu. Tak je to o dost lepší. On jen dál pokuřuje. Úplně z něj začínám mít chuť na cigaretu. A to jsem nekuřák.
„Nedáš si cigaretu?“
Trochu jsem zaváhal:
„Jestli máš jednu navíc…“
„To je jedno, já už s tím stejně končím.“
Dal mi cigaretu, připálil ji a kouří dál. Nevím co říct. Vtahuji kouř do plic a dívám se z okna. Vlak sviští šerou večerní krajinou. To je zvláštní, ten člověk vypadá teprve na studenta, ale přesto z něj úplně vyzařuje klid a vyrovnanost. Jako kdyby znal odpověď na všechno, co potřebuje vědět.
„Kam jedeš?“ zkusil jsem začít.
„Ále…vlastně nikam. Co ty?“
„Na kolej.“
„Máš rodinu, děti?“
„Ne, zatím ne…Ty?“ zeptal jsem se vlastně jen proto, že se mě zeptal on.
„Věřící?“
Tahle otázka mě poněkud překvapila.
„Nejsem, myslím. Boží existence se sice vyloučit nedá, ale je to dost nepravděpodobné.“
On se jen pousmál a dal si nohu přes nohu. Nato jsem udělal já to samé, ale obráceně – dal jsem si nohu přes nohu, pousmál jsem se a hned ji vrátil zpátky.
„Takže nevěříš ve smysl…něco vyššího, co nás řídí…nebo dokonce v posmrtný život?“
Zapeklitá otázka a hlavně zvláštní pokračování rozhovoru. Aspoň se nebudu nudit. Jak to jenom formulovat…
„Nevěřím, ale dalo by se říct, že doufám, že něco takového existuje. Na to abych uvěřil bych musel vidět nějaký nezvratný důkaz.“
Neznámý si zase zhluboka potáhnul a zadíval se na doutnající konec cigarety. Nevypadal, že by nějak usilovně přemýšlel, spíš se mu zatím nechtělo mluvit.
„Máš rád svoje rodiče?“ řekl jen tak mimochodem nespouštěje oči z cigarety.
„Samozřejmě.“
Uhasil nedopalek a upřel na mě svůj klidný pohled:
„Tak mi o tom ukaž nezvratný důkaz.“
Na tohle jde těžko něco říct a tak se zase dívám z okna. Krajina venku ještě více potemněla.
„Naděje ti ale zůstala…“ řekl potichu, jakoby spíš k sobě.
Moje hodinky ukazují devět hodin deset minut. Zase na mě dolehla únava. Nějak se mi už nechce diskutovat. Asi zase zkusím usnout. Vlak vjíždí do tunelu, díky čemuž se zdá, že jede o dost rychleji. Můj společník bere rozvážným pohybem do ruky kufřík. Pokládá si ho na kolena a vzhlédne ke mně.
„Když odhalíš nejvyšší Pravdu, tak je pak vykonání povinnosti vůči ní tou nejsnadnější věcí na světě,“ řekl a pomalu otevřel kufřík.
…
Teroristé zaútočili na vlak
Včera ve 2115 vybuchla bomba
ve vlaku, který právě projížděl
tunelem na trati mezi Bordeaux
a Marseille. Přestože
záchranářské práce ještě ani
zdaleka neskončily,
nepředpokládá se, že by někdo
z 248 cestujících mohl výbuch
přežít. K útoku se zatím
nepřihlásila žádná teroristická
organizace.
(mik)