Voda

 

 

nic nevidím, ni tmu

kolem jen Zapomnění

 

tak neměj strach a udělej Krok

 

Cesta je přede mnou

už cítím její proud

 

tak se zkus pustit

Moci

necháme se nést

stále rychleji

tam

kde Voda se tříští

 

co vidíš

jak pěna jsem

to hučení

Vodopád mě pohltil

a tak padám

s Ním

 

ty tušíš co nás čeká

na Konci

proto jsi váhala

 

už jsem Tu, dál může jen Voda

hladina tak klidná

bez konce, všude Voda

                               Voda

 

už zase cítíš úzkost

 

ticho

jen temná plocha kolem

                                Voda

klid před bouří

to tíží

chodit po ní lze

 

ale kam bys chtěla jít

 

Kamkoli

Měsíc s hvězdami mi svítí

 

vždyť už jsi na Místě

 

Strach

     Úcta

je divná ta Voda

hvězdy se v Ní nezrcadlí

a Měsíc jen rudě

 

pohlédni do Ní

 

co vidět mám

je tak hluboká

 

nu

 

Temná postava

uvězněná pod hladinou

                               Vody

její rudé oči

teď střetly se s mými

jde z ní strach

opravdu

 

ale povědomá mi je

jako bych ji znala odjakživa

 

ano

a stejně tak dlouho se míjíte

 

vždyť jsem to Já

 

ne

tvůj Stín

 

už nemohu pohlédnout

do Vody

 

už je také čas

 

čas

 

zemřít

jako už tolikrát

toť zákon Vody

jen tak se můžeš vrátit

k Vodě

schopna Vidět

jasněji

pro Smrt

 

 

 

---