TOBĚ

Tobě.

Ty, jenž vzýváš příchod smrti
Proč života již nechceš víc,
proč hrabeš se v té hrůzné drti
v přítmí mihotavých svíc.

Propusť světlo do své duše
Není jen faleš, nenávist, zloba
Vystřel zlatý šíp ze své kuše
Ještě nenastala tvá doba

Tvá smrt dlouho nepřijde ještě,
Nesmíš se trápit,
To život rozerve ty kleště
Nenechaje nitro tvé trávit.

Já žádám tě, vstaň a hlavu svou pozvedni
Životu se postav
A zpříma pohlédni.

Smrti se vzdát je sic omamné
Nechtěj aby zhmotněla
Není milky proradné
To mysl svá je ztemnělá.

Miluješ stále, snad jen tušíš
Není falešných souložnic
Jen duši svou mučíš
O, běda!

---