Písmák TOBĚ
Tobě. Ty, jenž vzýváš příchod smrtiProč života již nechceš víc,proč hrabeš se v té hrůzné drtiv přítmí mihotavých svíc. Propusť světlo do své dušeNení jen faleš, nenávist, zlobaVystřel zlatý šíp ze své kušeJeště nenastala tvá dobaTvá smrt dlouho nepřijde ještě,Nesmíš se trápit,To život rozerve ty kleštěNenechaje nitro tvé trávit. Já žádám tě, vstaň a hlavu svou pozvedniŽivotu se postavA zpříma pohlédni.
Děvka přístavní
Děvka přístavníRozevlátá přístavem kráčíblesky svůdné vrhástaré ženy vzteky pláčímužům poklopce však trháStřet očí v šílené touzerty vlhké vášnípolíbí ji dlouzevšak úd jeho lačníNechce se zdržovatje to kus výstavnítouží se milovats tou děvkou přístavníVlhne jí vagínamu kape z šulínaspojení začínáV úžasném tempu slastí křičíaž se dům otřásápořádek dělá jí pičíta jeho macatá klobása.
Dokonaná touha
Dokonaná touha. V pokoji ztemnělém lampa vonícíSedí tu vznosně a hrděSamce příchozího vabícíDůrazně a tvrdě. Ten již nažhaven se blížíVnímaje postavu nahouCítí jak semeno ho tížíA jistě mušli vlahouJiž se jazykem dotýkáVábného klína, voníÚd jeho šíleně natékáRuka jíž ho honíHoní ho jemně i divoceJak on jí lížeRozkročena široceOba jsou vrcholu blížeUž honitba nestačíChtějí více przněníDo kundy ho zatlačíMůže začít souznění. Stačí jen pár nárazůSlastí se vzlykáChvíle omamných úkazůŽivot z něj stříká