Kotník

Nebyla to zima, kterou by lidé zažívali každý rok. Když se bílá paní zhostila své vlády, jak se tvrdí v pohádkách, pokryla všechnu šeď betonu a železa bílým popraškem, tolik opěvovaným básníky a literáty všech století, přišly mrazy, které kdejaký básník a literát už tak vroucně nepopisoval, jelikož buď umrzl, nebo mu od té zimy zmrzly klouby na prstech, jakmile uchopil pero do ruky a chtěl odvolat své předchozí tvůrčí mylné vytržení. Byla prostě zima a to pořádná, led, mráz a brzy tma.

Dva muži se políbili. Byly čtyři hodiny ráno, čas, kdy všichni spí, čas duhy. Stáli ve dveřích řadového domu z nějakých padesátých, šedesátých let. Vlastně už byli skoro v chodbě. Pro jistotu, vždy jsou někde oči, které by se mohly stát bičem jejich vztahu. Polibek skončil, zadívali se jeden druhému do očí a s pozdravem se rozešli. Vlastně na tom nebylo nic neobvyklého.

Ten večer mu byla pořádná zima. Nechtěl si na sebe brát svou zimní bundu, připadal si v ní jako sněhulák a dnes nechtěl riskovat zhola nic. Hlavně ne vzhled, ze kterého těžil nejvíc. Měl se se svým novým mužem sejít v jedné lepší restauraci kdesi na předměstí. I když ji nevybral, bylo to pro něj domácí prostředí. Tiché, diskrétní, kde mohl rozvinout do plné šíře svůj šarm a povedlo se. Na svých rtech teď ctil jeho. Plné, vlhké a hrubé. Vypitý alkohol scénu jen umocňoval, dotvářel, vykresloval. Když ho konečně opustil, pocítil štěstí, konečně pořádný chlap. Hned jak se zabouchly vchodové dveře, rozdělal poklopec a začal močit. Víno mu naplnilo hlavu pocitem blaha, v podbříšku už pekelnou chvíli vyvolávalo neskutečný tlak.

I přesto, že už mu začalo táhnout na čtyřicet, pociťoval, že stále neví, co se svým životem. Měl ženy, měl muže, zažil lásku a lásku, vždy se dostávalo jedno s druhým do konfliktu a ve stejných konfliktech bylo i jeho nitro. Dlouho s nimi bojoval, ale teď se rozhodl jim poddat. Našel si Alici. Mladou, krásnou, vyzývavou a na druhý pohled roztomile naivní i když sebevědomou. Našel si i chlapa. Nebyl tak mladý jako Alice, ale stále jeho tělo sršelo tou vyzývavou energií, která slibovala probdělé noci plné slastného,bolestného vzrušení. Zjišťoval, že Alici miluje, že ho naplňuje a ne jen jednu jeho půlku, přičemž druhá by se stávala stále vyprahlejší a proto žádostnější. Ta druhá byla ukonejšená, odpočívala a vrněla. Stala se kočkou, hladil se s ní, sem tam ji na noc otevřel okno, aby mohla vyrazit na lov a zase se mohla vrátit do pokojného prostředí domova. Cítil se šťastný.

Alice s ním byla domluvená na čtvrtou hodinu. Získal si ji už jen tím, že nevyžadoval její telefoní číslo, nechtěl vědět kde Alice bydlí. Ve chvíli jejich setkání z něj cítila až nechutné sebevědomí, které vyřvávalo do světa: vím, že příjdeš a já tam budu taky. Netoužil, jako většina mužů, ji vyzvednout přímo doma, měli se sejít na starém městě. Romantické. Pomyslela si. K jeho vzhledu nepředvídatelné. Alice se té myšlenky nechtěla vzdát, v duchu s ní laškovala, hladila ji a mazlila se, jako s kočkou, našla muže dvou tváří. Bude na něm stále co objevovat. Vzrušovalo jí to.

Rychle se ještě zkontroloval v zrcadle. Vypadal dobře. Upraveně, světácky, tajemně jak oči kočky, ale nepřesahoval možnosti svého věku, těžil z nich. Zabouchl dveře a svižně se poustil ze schodů. Chtělo se mu letět, takový stav nezažil mnoho let, rozhodně ne v předchozích manželstvích. Dveře od vchodu doslova rozrazil. Udělal první krok za svým novým životem, kdy už nebudou konflikty, kdy už kvůli jedné své touze bude muset objetovat druhou, bude mít Alici, která ho bude naplňovat láskou, bude mít svého muže, který z něj vysaje zakázanou touhu. Ozvalo se lupnutí, ležel na zemi. Noha ho nesnesitelně bolela, skoro omdléval, kotník měl v jednom ohni. Viděl nad sebou obličej, postarší muž pak dveře sanity, jakoby slyšel nevtíravý hlas smutného průvodce z vlasntího pohřbu. U jeho domu byla kaluž, kaluž stákající ze stěny, jen tenká vrstva na chodníku, tenká vrstva zmrzlé moči...

Po půl hodině čekání přišla na Alici zima. I když se na večer těšila, celý den ji provázel zlý pocit. Zima přecházela v bolest, nebo lépe, snoubila se s bolestí. Udělala první krok a pak další a další, už ho nechtěla nikdy vidět. Doma probrečela celou noc. Nikdy se nedozvěděl, kde Alice bydlí.