Hebká slova slečny Emmy
Hebká slova slečny Emmy
i.
Adam stojí uprostřed louky plné vlčích máků a pozoruje, jak se jejich červené květy spolu se stébly trávy vlní ve větru. Cítí, že se vznáší na rozhraní dvou snů; začaly onen květnový týden hrozně dávno a stovky kilometrů daleko. Adam se na něj pět let snažil zapomenout stejně usilovně, jak se ho nyní pokouší vybavit.
Rok pro jeden večer
Rok pro jeden večer
// Má ty nejtemnější oči a nejhezčí úsměv. Dokáže měnit hodiny ve dny a minuty ve vteřiny. Můžu se jí dotknout, cítit její vůni, přesto se nebude nic dít – nic se neutvoří, nic se nezformuje. Můžu se snažit, a stejně se nic nestane.
Představy o počátcích citů
Představy o počátcích citů
Předpokládám, že jsi na mě celý den čekala, a nakonec usnula.
Nechci tě vzbudit, a tak se snažím, abych dveře odemkl potichu. Sundám si
kabát, vyzuji boty mokré od sněhu a nahlédnu do nejbližšího pokoje. Nevidím tě,
Reciproční citové udělátko se pokouší o hyperlásku
Reciproční citové udělátko se pokouší o hyperlásku
Sedím ve svém
oblíbeném křesle, v ruce sklenici vína. Z cedrové krabičky sobrázkem Jupitera
vytáhnu doutník, zapálím ho a dívám se, jak zapínáš gramofon. Z police vedle
Sníh, cedr a bergamot
Sníh, cedr a bergamot
// Chvíli poté, co kapela konečně přestane hrát, bruslaři uprostřed jezera najdou hromadu vonícího sněhu a pod ní bílé brusle. Dostanu za úkol vše vyšetřit. Vytáhnu tužku a poznámkový blok a začnu svýslechy.
Spatřil jsem ji později než Tomáš, ale přesto se do mě zamilovala, okamžitě a téměř úplně.
Plastové hlavy čekají na překrásný den
Plastové hlavy čekají na překrásný den
Far away 1
// Cítíš jezero. Slyšíš ho. Je nádherné, přestože stále nedokončené. Na vřesovištích okolo stojí spousta nerozbalených bílých krabic s umělými ovcemi.
Za 6 minut se zapnou obrazovky
Za 6 minut se zapnou obrazovky
i.
Tomáš ležel, nehýbal se. Soustředil se na svoje pocity, pojmenovával je a zpětně zasazoval do událostí předchozích třiceti minut. Po chvíli se otočil, rukou si podepřel hlavu a podíval se na Alici.
Excitační procesy nervového systému
Excitační procesy nervového systému
V kupé sedí Adam sám. Dívá se z okna vlaku, ale nesleduje krajinu – přehlíží stromy, trávu, domy, oblaka. Ačkoliv ví, že léto se krátí, nezajímá ho to. Přemýšlí, jestli organizuje minulost, nebo tvoří budoucnost.
Částečně Kovový Filozof hodnotí elektronku
Člověk zredukoval sám sebe na kombinaci geometrických útvarů – čtyřstěnů, krychlí, prismatoidů, koulí či rovnoběžnostěnů. Poté se rozhodl přetvořit i svět. Základem všeho se staly dodekaedrické jahody.
Nový člověk si vytvořil nové prostředí a spolu s tím i nová pravidla.
Chuť snů, světa a všeho pod stromem číslo devět
<
A klouzáme na vzduchu, čteme den starý noviny, koupený ještě na přístavišti vzducholodí, pozorujeme ptáky a oblaka a zapadající slunce, žhavý, šarlatový. Přemýšlíme, jak se vlastně cítíme – protože to není nijak jasný a jednoznačný.
Vzpomínám, jak jsem sedával ve městě, pod stromem číslo devět a poslouchal pana Artura i Kluka s modrými vlasy. Do příletu k továrnám zbývá ještě několik hodin, nevím to přesně.
Fialová pastelka kreslí věci
„Pustím vám nahrávku všeho, co se našlo. “
●
Byl jsem v bílé místnosti bez dveří a bez oken.
Seděl jsem u malýho stolku.
Hračky vydrží snášet každou radost
Představuji si to asi takhle:
V malé místnosti se stěnami obloženými dubovým dřevem stojí pouze stůl a čtyři židle. Na stole leží mapa a vedle ní gramofon hrající nějakou starou píseň, pomalou a smutnou. Na otáčející se desce tancuje malá porcelánová panenka v červených šatech s černými pruhy. Zřejmě je v dobré náladě, protože často zvedá ruku se zaťatou pěstí (asi se jedná o jakýsi pozdrav).
Představy se netýkají oranžových autíček
Chtěl jsem, aby Město vypadalo trochu jinak, a Uličník řekl, že to nepředstavuje vůbec žádný problém. Druhý den se na obloze objevily vzducholodě zářící barvami. Lehce se vznášely nad šedivými domy a já z nich nemohl spustit oči. Uličník se smál a říkal, že si nedokázal představit, jakou z toho budu mít radost.
Žádná žárovka nerozpláče tanečníky
Vzduch voněl jahodami a v královském paláci se konal ples. Pánové v bílých oblecích a dámy v pestrobarevných šatech tančili a tančili. Vůbec jim nevadilo, že za okny propukala revoluce. Král seděl na trůnu v čele sálu a těsně vedle něj, aby si i přes hluk mohli tiše povídat, si na malé židličce hověl pan Ludvík.
Modrý osmák
Existují věci, který vám změní život.
Převrátí ho naruby.
Otočí vzhůru nohama.
Úplně překopou.