Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádková šifra
04. 03. 2006
0
0
1228
Autor
MarkétaE
Zpod točitého schodiště se na hradní paní,
směje doručovatel psaní .
.
.
.
Jakou pak dnes vzácný hoste
neseš nám novinku?
Pro Vaší dceru
krátké oznámení.
Však v šifře zakleté!
Jakápak šifra, drahý muži,
to spraví, náši veleučení kněží ..
Ani ti, ni z druhého království
nezmohli nic s tímto "patvarem".
Pak ovšem má dcera,
je odkázána na .... ...
Pravda paní, jen ona.
Právě ona, která psaní
může mít v držení
navěky
.
.
.
A lámalo si dítě hravé
svou zádumčivou hlavinku.
Na co přišlo? Na co asi ..
stále jen, že ještě vteřinku.
Jeden rok, prý v této zemi,
Pro toho, co stále luští...
brán jest za vteřinku.
.
.
.
Matka přišla za dcerou ...
Mé dítě? - že by mocný vzlyk
Pod šedivou hřívou,
vráskami doby.
Jen stěží poznává cosi.
Dcero!
.
.
.
Úsměv zůstal jí.
Však dávno není kopretinou.
Oči co jiskřily,
jak lístky bílé květiny,
spadly na zem .
Najdi je !
.
.
.
Srdíčko mi matko kdosi zahřál,
ale času krátko.
.
.
.
Tím skončil příběh psaní,
v němž její jméno ukryto.
Co s magickým čtvercem?
Probůh!
Vždyť magie je jinde.
Ale kde?
.
To prý se dovědět neměla ..
A tak jako dcera matky,
své tajemství pohřbila.
směje doručovatel psaní .
.
.
.
Jakou pak dnes vzácný hoste
neseš nám novinku?
Pro Vaší dceru
krátké oznámení.
Však v šifře zakleté!
Jakápak šifra, drahý muži,
to spraví, náši veleučení kněží ..
Ani ti, ni z druhého království
nezmohli nic s tímto "patvarem".
Pak ovšem má dcera,
je odkázána na .... ...
Pravda paní, jen ona.
Právě ona, která psaní
může mít v držení
navěky
.
.
.
A lámalo si dítě hravé
svou zádumčivou hlavinku.
Na co přišlo? Na co asi ..
stále jen, že ještě vteřinku.
Jeden rok, prý v této zemi,
Pro toho, co stále luští...
brán jest za vteřinku.
.
.
.
Matka přišla za dcerou ...
Mé dítě? - že by mocný vzlyk
Pod šedivou hřívou,
vráskami doby.
Jen stěží poznává cosi.
Dcero!
.
.
.
Úsměv zůstal jí.
Však dávno není kopretinou.
Oči co jiskřily,
jak lístky bílé květiny,
spadly na zem .
Najdi je !
.
.
.
Srdíčko mi matko kdosi zahřál,
ale času krátko.
.
.
.
Tím skončil příběh psaní,
v němž její jméno ukryto.
Co s magickým čtvercem?
Probůh!
Vždyť magie je jinde.
Ale kde?
.
To prý se dovědět neměla ..
A tak jako dcera matky,
své tajemství pohřbila.