Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLIS(T)OVÁNÍ HLAV
Autor
protiproudu
I
Cokoliv
se tehdy vezlo
vzduchem
Cokoliv
se smálo v duchu
příliš nahlas
Že vše
se ušima vykoktalo
Že oči
lhaly pohledem
který nelhal…
A barvy …
Barvy stromů v parku pučí ráno
mokro po dešti se rozlévá
do astra
sinusoidy postav krájí kostky chodníků
a bodají podpatky
v kůži dlažby
Cokoliv -
A kdokoliv se smál ulicí
vyslovujíc ve smíchu vany s kýči
faleš očí
a každý se dnes vykoupe
před nocí
a mívá sny…
A gesta všech gest
jsem rozpoznal
Že jsem byl zklamán z člověka…
Každý diamant v pohybu jejich těl
se špinil a šedivěl…
A TO bylo nepříjemně dnešní
a je…
Vstoupil do tramvaje dveřmi
Já však pohledem
ale Smutným
který zívá ve mně hněv…
jako křišťál zabodaný
v srdci měsíce
II
A náměsíční gotika
stála mimo vše
Jen jako dekorace v propasti ---
Uvnitř bylo jinotajně
Jakoby zdi odporovaly okolí a bily svá těžiště
Cokoliv zde stálo…mělo ještě daleko
ke všemu vzdálenému
kosmickému městu
které lemovalo kraje
svými šedinami těžkosti
Och, nebo proč? To znělo tak podivně…
Akrobatická hlukomalba mládne
pro určitá srdce
jakoby za dne
žena je někde automatická ---
a mluvila na mě jedním tónem hodin
Tikalo v ní elektrické šero
Hledal jsem zde lidství
Marně…
Kdekoliv a jakkoliv jste přebili
krásu!
Tak si umístím
větrný les
v pozadí bloku šedé
A na trávě se již oralo, dokud…
se nestrhávaly stěny s reliéfy
chtěl bych…
navštěvovat rány deštěm v parní ulici
Jako malý okřídlenec v polní…
Jako neuznávaný tvor, nemoderní
Pošpiněný starou zálibou
Protože dnes…
A zítra
A mezi tím se žije
A nežilo se tak vždy ---
Jako pocit mezi slony
V jejich očích Niagara bodců
Ale smích …
III
Ach toto velkoměsto -
Pergamen silnice je protlačený koly
Kolemjdoucí koleje již léta stejně
řežou linie směru tam a zřejmě
zpět
nesténaly ---
Vidím-li ve výloze uzené hlavy …
Nabízí stařeně kus mrtvoly
A ona se směje, tají dech …
“dejte mi … vše!“
Jsem lovkyně!
Neodusno brzdí
plaménkové pohyby míst
a prostorů pro odevzdání kostí
Náročnosti
vyčerpanosti
Oči píší pravdu o okolí
Ale lžou-li, budou „in“
Jsou skryté v čemsi z kopretin
které pomyšlením vraždí
IV
Není tu nic současného do srdcí
co by uhodilo svým „ach“
A není tu ani zdravý prach
Není tu tajné rouno…
Není co skrýt
Vrásky neexistují
A velkolepé jaro, trvá hodinu na rozmyšlení
Všiml jsem si pozoruhodného davu
s igelitem v dlani, šustící ulicí
večeřící soumraky
Všiml jsem si „krasojízdy“
mladých srdcí
Všiml jsem si … nepraktické atmosféry
Bez citového pole neúnosné krásy
Popíjel jsem vůli po klidu
Sňal jsem to klidné a pokřikl jsem
v duchu
„Jdi od nich, je to nezdravé!“
A vezmi si velké štíty, neboť
Neboť a možná pro to, že jsi takový
budeš muset být zničen těmi, od kterých si jiný
V
Svítí lampy
šedivé bloky
připomínají vesmír
Vesmírný interiér, fascinující a odpudivý
přesně bez něhy
Jak je znát
na povrchu hvězdy tak blízko oken
že se příští noc dá očekávat náraz měsíce do poledne
och, manželé dolují, dolují možnosti spolu pře žít
v okně hřmí skleničky
V bráně vratké tramvaje putuje poklid
při svíci zářivek
A nářek zatáčky dojímá, protože
je odporné zde vnímat
Lépe si představovat místo lamp javory
Oválné tváře středisek
potřené deštěm
lesknoucí se cokoliv a komukoliv z očí
ten nedostatek slunce…
Pesimismus
příliš pravdivý!
A proto
slunce bude „in“…
A vždy tomu tak bylo ...?
VI
Položil jsem šálek s čajem
na hrob máje
Dračí studnu mrtvým
aby prozradili bezbolestný únik z moci doby
Z moci doby, která mnoho dá a bere stejně tak…
jako…
inkvizice nákupního střediska
kde se stéká mechanická žena u kasy
s robotickou mašinérií vůle vršit
nebo zaseknout ke kýči
který z nás vytahá kvalitní vrstvy
A ohlodá nás…
Nás NE! ---
v kreaturu nízkosti a hasne
k lidem …
havranům bludné pouti atrap géniů
VII
Z oken tramvaje jsem listoval hlavu
každého
Jedna, druhá potěžkat, vrátit
Ta druhá se mi hnusí
A její oči
byly nemně silné
Jedna, druhá, zase faleš
A gre si vi ta -
Jedna…plachá roztěkanost
Druhá zlost…třetí, čtvrtá
Pátá…příliš lsti
Ale až do sta …
A mohl bych pokračovat…
Ale konečná stanice nutila k výstupu kostí
které již soustrastí nedýchají
Jen se plazí
ke své knize BOLEST
Kde žádná hlava neujde lisování
Herbáři stromu Lid
VIII
Cokoliv
se tehdy vezlo
vzduchem
Cokoliv
se smálo v duchu
příliš nahlas
Že vše
se ušima vykoktalo
Že oči
lhaly pohledem
který nelhal…
Kdekoliv a jakkoliv jste přebili
krásu!
Doma je motýl ve vitríně mrtev
Vypreparováno vše živé
Jste-li lidští…