Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
"Tatínku, ploč je venku požát tak škaledě?
"Ty už se těšíš na léto, vid, Honzíčku?"
"Jo, hlozně."
"Víš, někteří lidé, kteří ví, co je pro lidi nejlepší, občas dělají chyby. Všichni děláme chyby. Oni chcou to nejlepší pro nás i pro sebe. A to je pak občas nenapadne, že můžou někomu ublížit."
"Ublížit?"
"Na srdíčku, víš? Chtějí, abychom se měli stále lépe, ale neuvědomují si, za jakou cenu. Poškozují tím přírodu. Ta měla všechny své děti vždy v rovnováze. Nikdy jich nebylo příliš hodně nebo příliš málo. Ale teď, když stvořila něco tak úžasného, jako je člověk, se ta rovnováha porušila. Lidé se hnali za svými cíli a nedívali se, jestli při tom nepoškodí svou společnou maminku, Přírodu."
"Takže já mám dvě maminky?"
"Ano, všichni máme dvě maminky. Bez nich bychom se nenarodili, víš. No, a lidé potom tu rovnováhu poškodili. Nesmíš být, jako oni, aby jsi ji nepoškodil ještě víc. Když na ni budeš hodný, bude hodná ona na tebe. Ale neboj, když budeš hodný a když se budeš dobře učit, jednou budeš moct tu rovnováhu napravit. Pak zase bude zima trvat jen čtyři měsíce, do lesů se vrátí ta hezká zvířátka a všichni se budou mít rádi, jako v těch pohádkách, co ti vždycky večer čtu. A teď už běž hajat, broučku, ať se na to můžeš připravit. Dobrou noc."
"Doblou, tatínku."
"Spi hezky."
"Už se těším, až vlátím tu lovnováhu zpět, abych mohl chodit ven s kamalády a hláli bychom na lajdy."
"Taky už se těším...pa"
Povzdychl jsem si, dal mu pusu na čelo a zavřel dveře. Bože, dej, prosím, ať už nikdy nemusím synovi lhát.
Cením si vybranýho tématu. Ale určitě bych rozdělil ten proud řeči na řádky, tohle je dost nepřehledný. A možná bych to zkusil trochu rozmělnit. Prodloužit, nehnat to do extrému. Takhle to zavání patosem i kýčem (doufám, že to jsou ty správný slova :-)
Měj se.
Písmák