Aktuální stav – PMS

Řekla jsem tuhle v restauraci, že mám PMS a ta slečna, co seděla u stolu, se mohla potrhat smíchy. Řikám: „Jó, když mi bylo dvacet, taky jsem nevěděla, co to je!“ ještě když mi bylo třicet… vlastně to začalo před sedmi lety, seděla jsem v práci a rozbušilo se mi srdce tak, že já, která jsem týden potrácela doma na záchodě, protože mi muj stav nepřišel TAK katastrofickej, abych zavolala lékaře (s prstama zaťatejma do stehen se to občas dalo i vydržet a abych doplnila ztrátu krve, pila jsem hodně šumivýho železa, neřikejte, že jsem blbá, někdy jsem – strašně, řikala pani doktorka, ke který jsem došla, když mi bylo dobře, abych se zeptala, proč mi bylo blbě, protože jsem zvídavá) jsem volala na pohotovost. Řekla jsem, že mi srdce utíká tempem cca dvě stě osmdesát tepů za minutu a ten kalup je slyšet a že mám strach, že zemřu a ta pani, co mě vyslechla mi položila tři otázky: 1.) kolik vám je let? 2.) máte sedavé zaměstnání? 3.)máte děti? Odpověděla jsem: 1.) 33 2.) ano 3.) ne a ona řekla: „Tak to asi budete menstruovat.“ A já se smála, jako ta slečna včera v restauraci. „To teda nebudu, já s timhle problémy rozhodně nemám, nikdy mě nebolelo ani břicho!“ „No, tak se na to do budoucna připravte,“ řekl hlas ve sluchátku a zavěsil. A měl pravdu. Během času se mi podařilo PMS zrušit koenzymem Q10 (to není reklama, protože na výrobce se mě musíte zeptat soukromě), fakt to zafungovalo, několik let jsem měla od bušení pokoj. Teď mi zase zabouchalo. Tři dny už to trvá, mám návaly, nemůžu dýchat, mám vysokej tlak a jsem strašně unavená. Myslela jsem už na nejhorší (infarkt, cukrovka, smrt), když mě to konečně došlo – PMS! No jo, čas by souhlasil. Príma, to jsou vyhlídky. Teď mě bude chvilku provázet PMS, pak přijde přechod se stejnejma příznakama a po přechodu to už bude stáří a o tom nechci ani přemejšlet. A to přijde zrovna v době, kdy jsem si uvědomila, že zestárnout prostě nesmim, protože nemám nikoho, kdo by mi vyměňoval plínky. A ještě ke všemu to přijde akorát, když se chystám na sever za milým, na kterýho se děsně těšim. Řekla jsem mu, že je dost pravděpodobný, že to akorát budu mít a i v tom telefonu bylo vidět, jak je zklamanej. Seděla jsem u stolu a přemejšlela o tom, že kdysi na mě spolehlivě fungoval citrón. Když jsem pila vodu s citrónem, tak jsem to prostě nedostala. Když jsem se užuž chystala do zeleniny, poradila mi šéfová, abych to udělala obráceně a radši to urychlila. Je ještě čas. A tak jsme dávaly dohromady způsoby, kterejma se takovej proces urychlit dá. 1.) červený svářo, 2.) horká koupel, 3.) poskakování, 4.) nechat se pořádně prošťouchnout. Poslala jsem tedy milýmu sms, že večer budu trávit s kamarádem, protože do sebe potřebuju nalejt tak cca dva litříky červenýho svářa, potom si dát horkou koupel, chvilku skákat a pak se nechat pořádně prošťouchnout. Milej neměl pochopení, prošťuchování zatrh a dovolil mi jenom chlastat a poskakovat s následnou horkou koupelí. Vzhledem k tomu, že mám PMS, poskakování se ukázalo životu nebezpečný, vypila jsem teda jen nějaký to svářo, o jehož účincích pochybuju, protože bylo kyselý jako ten citrón a nemám vanu. A dneska jsem si vzala ráno úplně totálně nevhodný spoďáry, divnej materiál, vůbec na nich nedrží přilepená vložka. „No co co co“ řeknete si, „kdysi jsi nosila vložky bez lepidla a taky to šlo!“ No jo, nosila, ale taky si pamatuju, jak jsem jednou jela na kole, měla jsem takovýto prkno v síti a když jsem dojela, měla jsem půlku prkna na břiše, druhou půlku na zádech a mezi nohama síť! Teda to kolo taky byla Ukrajina…no to už odbočuju. Důležitý je, že dovolená se blíží a furt jsem to nedostala. Jenže teď taky šéfová přečetla příbalovej leták mýho novýho antidepresiva a zjistila, že nebudu menstruovat, protože už jsem fakt v přechodu, ale jsou to vedlejší příznaky. No tak príma, já se bez toho obejdu, i když bez těch vedlejších příznaků bych se obešla taky, ale pan doktor řikal, že to přejde. Hlavně že už nemusim poskakovat a pít kyselý víno.
Řekla jsem včera v restauraci, že jsem v přechodu a mohla jsem se potrhat smíchy...