Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte secejch nemrtvých
Autor
Aronoele
viděl jsem jak si odhodila vlasy z čela a její bílá šíje, tu a tam ozdobená malou roztomilou pihou, volala moje nelidské já:"Kousni si, saj!" V hlavě mi hučelo, chtěl jsem ji tak moc. Jen si trochu ochutnat, prosím. Prosím! A pak jsem přestal poníženě prosit sám sebe o svolení a moje chtivé špičáky se jí ponořili pod hebkou sametovou pokožku tak, jako když z pocitu zimy navlékáte ruce do hebkých, vlněných rukavic. Konečně. Byla tak sladká. Naplňovala mne novou silou. Její tepna jen kousek pod mými rty nádherně bušila. Ty dunivé, všeobjímající zvuky krve, která vábí a slibuje, miluju...
Málo mě znáš,
ač víc než míň.
Ve dne snadno uhlídáš,
mou prostřenou jídelní síň.
Avšak jakmile sedmá odbije,
luna vládu nad oblohou přijme.
A slunce ztratí svůj žhavý majestát...
...nemůžu spát a musím sát.
Ref.: cejch nemrtvých vypálený na hrudi a v žilách touha největší-touha po krvi.
Vzrušení a láska má nikdy konec nezíská, cejch nemrtvých vypálený mám...
Víc a víc,
stále sílíc.
Moc a bílá líc,
krev a šíje poběhlic...
Rudé vidění,
prsty chtíčem roztančené,
rumělkové proudění tvé krásné červené...
Ref.: -//-
Láskyplná sajíc po moci,
není ti pomoci,
když musíš stále pít...
Křičíš:
"Pojď k nám, milujeme tě!,
nech nás pít, probudíme tě!
Budeš živá a mrtvá zároveň,
neboj se jen..."
"Cejch nemrtvých bude vypálen,
na hrudi tvé.
Pohár krve do dna pohlcen,
neboj se jen..."
"Neboj se jen!"
Najdeš rudý den.
Ref.: Cejch nemrtvých vypálený na hrudi a v žilách touha největší-touha po krvi.
Vzrušení a láska tvá, nikdy konec nezíská,
cejch nemrtvých vypálený máš...
Neodoláš!