Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVlčí zlost
28. 02. 2001
5
2
2010
Autor
Wolfling
Když kopneš Vlka, do kouta se schoulí
až bude ale zády ke zdi stát
rozbitý čenich, tělo plné boulí
když kopneš znovu, budeš litovat.
Dlouho byl mírný tak jak zvyk mu káže
vydržel rány s hlavou skloněnou
i ponížení, co mu mu tlapy sváže
jednou však vytí zazní ozvěnou.
Pak svítí oči a Vlk zuby blýská
žene ho vztek z tisíce ústrků
a každá hradba zdá se být moc nízká
když vidíš, že se chystá ke skoku.
Chce se jen mstít a rozum vynechává
přestal se krýt, dnes bude zabíjet
ucítil krev, už neví, kdo se vzdává
zapomněl, že dřív uměl promíjet.
Když sok pak padne s kůží potrhanou
a závěj začne rudnout od krve,
pak vztek se zalkne hrůzou nepoznanou
Vlk zase zírá jako poprve.
O soka míň a zase prázdno v duši.
To stává se, když pohár přeteče.
Však vlčí lítost mrtvým málo sluší
už nevrátí tě zpátky, člověče.
A Vlk se choulí, když mu kožich práší
jen hlavu skloní, když ho urazí
vzpomínka na krev v myšlenkách ho straší
stejně však jednou znovu vyrazí.
2 názory
mongolský_vlk
01. 11. 2007
Málem přehlédnuto, to je ale velmi zdařilá báseň! OH oh, zasloužený fajrból!*!