Symboly

Tohle je, myslím, to nejlepší, co jsem kdy napsal.

Všechny mé symboly už dávno zahynuly:
polibky, topoly, i proutek na virguli.
Do nikam utíkám zběsile dech se svírá.
Naděje zmizela za hlasem netopýra.
Mé oči, má duše, mé dlaně - všechno pláče,
modřiny na těle jsou stopy karabáče.
Sám sebou v bezsvětě, bolest mi rány hojí,
má různé odstíny, ty bloudíš v předpokoji.
Černobílý dům.

Za městem zdi stojí, cítím déšť paneláků.
Tam v šedém závoji hledám nás do soumraku,
zas hlavu roztočím, má mysl v polosnění,
jít řekou, topím se, sladké to pokušení.
Hory jsou dál v dálce, jim touha nepřísluší.
Chtít přežít, chtít skončit, jak sladce srdce buší.
Prohraná jsou léta, zimy i jiné doby.
Planeta se směje, zamčená do choroby.
Černobílý dům.

Hranice nehoří, kdekdo se z okna dívá.
Dva střepy, netvoři a další ústa křivá.
Nač stále dál stojíš, brána je otevřená,
má duše z popela plácá ti na ramena.
Pierot dnes tančí, krev leží na dláždění.
Oněměl úžasem, můj křik ho nepromění.
Řeč teče, čas plyne, proč čekáš další ráno?
Stalo se neměnné poslední vyprodáno.
Černobílý dům.

---