Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez boha
10. 03. 2006
1
0
1342
Autor
trochusatori
Bez boha
Jen uchlácholit mě mají řeči,
Že jsem přece jen milován,
Že i přede mnou někdo klečí,
Že jsem z lásky ke všem zván.
Samozřejmě – tvářím se, aby litovali,
Abych vzbuzoval soucit,
A možná pak se ruce smilovali
A vlili do těch mých horký cit.
Už vím, že je to zbytečné,
Už vím, že sny jsou zhoubné
A srdce přátel netečné
A to mé bylo směšně plodné.
Nečekám už nic od nich,
ba ani obyčejnou vřelost,
jen v záchvěvech bušící smích
a trapně nadšenou mladost.
Zase si vše namlouvám, bubnuji
Si to do hlavy a jako mantru
Před spaním a ráno opakuji
I když nemám komu jinému než větru.