Úsvit

Pláču slzy z lávy,
taví moji tvář až zbudou jen spálené cáry.
Obracím své ruce vzhůru,
k prokletí.
Slunce je spaluje a já planu.
Hořím a nic mne neuhasí,
hořím pro smrt, pro život,
paprsky pronikají kůží
jako stříbrné kulky.
Ničí moji postatu,
můj živoucí tvar.

V plameni odevzdání
hledím k prvnímu úsvitu,
jenž se stane mým posledním.
Spaluje mé černé srdce.
Svíce mého života hasne?
Ne! Já jsem ta svíce.
Hořím, planu, žhnu
v posledních křečích bytí.
Jsem tma a jsem světlo,
jsem všude a nikde,
nejsem.