Strom života

V pokojíčku malého chlapce Filipa visel starý obraz, na kterém bylo namalováno zvláštní okno. Vypadlo jak skutečné. Zvláštní bylo tím,že jednoho večera, když vše v domě utichlo a šlo spát, okno v obraze se otevřelo a za ním se objevil tmavý, hustý, ponurý les. Nic se v něm nehýbalo. Filip nevěděl, co se to stalo. Vstal tedy z postele a šel se podívat. Nahlédl do toho okna, ale ono ho vtáhlo do svého světa.

   Filip utíkal temným a divokým lesem ze všech sil. Chtěl se vrátit domů, do své postýlky, ale nevěděl jak. Na smrt vyděšený a unavený usedl na starý pařez a odpočíval.

   Najednou se před ním rozestoupilo husté houští a z něho vyšel takový podivný mužík. Byl starý, shrbený, malý, ale oči mu zářily radostí. „Jsem Bor, vládce lesa!“ pravil mužík přísně. „Potřebuji tvoji pomoc. Jak sis mohl všimnout, z mého lesa se vytrácí život a světlo. Jestliže zemře les, za nějaký čas zemře celý svět. Vždyť strom, to je život!“ Potom Bor vyprávěl Filipovi o stromu života, která se nachází právě v jeho lese. Ten strom má tři kořeny hluboko pod zemí a o každý ten kořen se starají tři bytosti. Jeden kořen však zasychá. Bor ale nemůže navštívit podzemní říši, aby zjistil, proč tomu tak je. Do světa pod zemí se smí vypravit pouze takový chlapec jako je Filip. Úkol je velice obtížný, ale pokud se Filipovi nepodaří pomoci kořen zachránit, vše na světě uhyne.

   Filip se bál, ale pomoci neodmítl. Mužík vzal chlapce za ruku, třikrát dup a oby dva stáli před malými dveřmi. „Dál musíš, bohužel, sám. Já tady ne tebe tři dny počkám. Když se do této doby nevrátíš, na vše už bude pozdě“, řekl vládce lesa. Rychle otevřel dveře a ještě rychleji je za chlapcem zavřel.

   Před Filipem se objevil překrásný pohled. Široká cesta plná světla a tepla jej dovedla do první jeskyně. Zde našel opravdu tři bytosti, jak míchají ve velikém hrnci na ohni nějakou hmotu. Slušně pozdravil a zeptal se, co to vlastně je. Přistoupila k němu první osoba a řekla: „Každý z nás potírá kořen hmotou, která je pro svět nad námi důležitá. Já vtírám do kořene poctivost, vytrvalost a spokojenost Moje sestřička zase toleranci, čestnost a odvahu. A bratříček pohodu, mír a přátelství. Ale proč jsi tady vlastně ty?“ „Já jsem přišel zjistit, co je příčinou toho, že les vládce Bora, ve kterém je tento strom života, umírá“, řekl Filip. „Tady příčinu nehledej. Náš kořen a všechny jeho kořínky jsou živé a v pořádku. Zkus to u sousedů.“

   Chlapec prošel touto jeskyní a pokračoval prozářenou chodbou dál. Došel ke druhé jeskyni, kde opět našel tři osoby, jak míchají ve velkém hrnci hmotu. I zde nejprve pozdravil a zeptal se, čím že to potírají kořen oni. Přiskočil k němu takový šikovný mužíček a řekl: „Víš, Filipe, na světě nesmí chybět strach, bolest a nenávist, to je moje práce.“ Druhý mužíček pravil: „A já potírám kořen samotou, úzkostí a neklidem. I to k životu patří.“ Třetí mužík potíral kořen lží, závistí a pýchou. Filip si myslel, že našel příčinu, proč les umírá. Myslel si, že potírají kořen moc. Naklonil se k němu třetí mužík: „Filipe, my potíráme kořen přesně. U nás chybu nehledej. Není to příjemná práce, ale život bez nás zatím nejde.“

   Cesta ke třetí jeskyni nebyla už tak jednoduchá jako ty předešlé. Byla chladná a tmavá. Filip však vyzařoval světlo, které získal v předešlých jeskyních, a tak poslední jeskyni přece jen našel. Tři ženy ho přivítaly se slzami v očích. „Jsme tak rády, že jsi za námi přišel. Vyhasl nám totiž oheň a my se bojíme dojít si pro nový tou tmavou, studenou chodbou. Svoji povinnost však ale plníme.“ Filip jim pomohl založit nový oheň a jeskyně se prozářila jasným světlem. „Ale vždyť vy nepotíráte kořen stromu!“ Vykřikl Filip. Ženy se ulekly. Teprve když se jim vrátilo světlo i do očí, zjistily, že potíraly starou suchou větev, kterou měly připravenou na pálení v ohni. První žena se ulekla: „To musí na světě chybět radost, štěstí a láska!“ Druhá žena se přidala: „ A úsměv, klid a upřímnost!“ I třetí žena zůstala nehnutě stát: „Vždyť bez síly, moudrosti a zdraví nemůže život taky pokračovat!“

   Filip jim vysvětlil, že les nad zemí opravdu umírá. Ženy začaly rychle potírat správný kořen stromu.

   Chlapec se vypravil rychle na cestu zpět, aby zastihl Bora u dveří. Bor na něho čekal. Zbývali mu pouze tři hodiny…

   Život byl zachráněn. Vrátil se do lesa a s ním přišlo i světlo.

   Bor věnoval Filipovi větvičku ze stromu života, která mu nikdy neuvadne a když bude potřebovat, vždy mu vládce lesa pomůže.

   Ale teď už honem domů do své postýlky, ke své rodině, aby nikdo nezjistil, co se v tajemném obraze odehrálo. Čas strávená za oknem byl o něco kratší než noc v posteli.