Zastavárna

ZASTAVÁRNA

          …možná, že svobodu, kterou jsme si v zlosti vydupali, budeme muset jednou zaplatit, jako nájem, elektřinu, jídlo a všechny ty věcičky, které člověk potřebuje k životu, na tomhle světě, v dnešní době (oblečení, knihy,cédéčka, otvíráky na konzervy a pivo, pivo, náušnice, ložní prádlo, prádlo, prášek na praní, úsměv na tváři, umělé zuby, krásné vlasy, štěstí, hm…)

          Když se to tak vezme, nikdy jsme s M nesnili o vile s bazénem a autem v garáži (na ovládání), ale na druhou stranu kručení v břiše taky není nic příjemného. Byly to teprve dva měsíce, co jsme si začali budovat naše hnízdečko v paneláku mezi paneláky na kopci mezi kopci a už jsme začali přemýšlet, že prodáme ledničku, protože v ní stejně nikdy nic není, abychom si mohli koupit, co do ledničky, pak do žaludku patří. Ale ukázalo se to býti dosti problematické, neboť co do žaludku přijde má býti před požitím uskladněno v ledničce, aby vůbec žaludek toto přijaté, nenavrátil dříve než by došlo k úplnému nasycení. A kromě toho, všechny ostatní tak samozřejmě věci byly najednou nejsložitější na světě, ne nepodobné rovnici o třech neznámých a my s M jsme nikdy v matematice neexcelovali a žáden hbitý počtář právě po ruce nebyl a spíš i my jsme nechtěli svoji nouzi dávat najevo. Samozřejmě, že jsme se snažili pracovat. Pracovali jsme, ale člověk v začátcích nemůže čekat zázraky, z žebráka se nestane milionář ze dne na den (já vím, mami). Existují sice jiné způsoby, obstarat si peníze krom práce, ale co potom svědomí? Chtěli jsme žít poctivě. A tak jsme ráno vstávali, chodili do práce, pracovali, chodili z práce, někdy se najedli a šli spát, někdy usnuli, a vstávali, chodili do práce, pracovali, chodili… Než se M kdesi doslechl o jedné, velice zajímavé možnosti, jak si dosti podstatně vylepšit životní úroveň. Zprvu se tato cesta zdála být poněkud neschůdná, příliš strmá a nebezpečná, ale když musíte obstarat… spoustu věcí, i ta vesnická stezka se stává dálnicí. A je přece třeba zaplatit…

- Nájem. (M+ kručení v břiše)

- Já vím. (Já+ kručení v břiše)

- A už skoro nemám v čem chodit. (M+ drápání na předloktí)

- Já vím. (Já+ kručení v břiše)

- Tu ledničku prodat nemůžeme. (M)

- Já vím. (Já)

- Tak co myslíš. (M+ kručení v břiše)

- A ty bys to udělal. (Já+ strach v hlase)

- Hm. (M+ kručení v břiše)

- Nemáš strach? (Já+ pochyby v hlase)

- Trochu. (M+ strach v hlase)

- Říkals, že je to bezpečné. (Já)

- Vlastně o nic nejde, dělá to tak spousta lidí. (M+ nalévání čaje)

- Já nikoho neznám. (Já+ srkání)

- Není to moc horké? (M+ srkání)

- Tak kdy tam zajdem? (Já)

- Půjdeš se mnou?(M)

- To víš, že jo.(Já)

- Bude to jen na přechodnou dobu. (M+ kručení v břiše)

- Já vím. (Já+ kručení v břiše)

- A je třeba zaplatit nájem. (M+ kručení v břiše)

- Já vím. (Já+ kručení v břiše)

- + kručení v břiše

- + kručení v břiše

          A bylo rozhodnuto.

          …možná, že svobodu, kterou jsme si v zlosti vydupali, budeme muset jednou zaplatit, možná teď?

          Zastaváren je ve městě hodně (mobily, zlato, obrazy, starožitnosti, všechno co se dá ukrást, krámy, co nikdo nechce.) Tahle byla zvláštní, ne navenek, výloha, vstupní dveře, mobily, zlato, obrazy, starožitnosti, krámy co nikdo nechce. Ale tam vzadu, kam se normálně nechodí, kde měl být sklad, šatna, svačinárna, tam…

- Tak co s těma prachama podniknem? (M)

- Zaplatíme nájem. (Já)

- A dál? (M)

- Necháme opravit televizi. (Já)

- A dál? (M)

- Koupíme jídlo. (Já)

-  A dál. (M)

- Zaplatíme nájem? (Já)

- A dál? (M+ úšklebek)

          Mělo to být jenom na čas, na přechodnou dobu, tak jsme to plánovali, než se trochu vzchopíme, otrkáme, budeme schopni víc vydělávat, jenom jako peníze do začátku, tak to mělo být a vlastně bylo… Zaplatili jsme nájem, nakoupili jídlo, opravili televizi, pěkně se oblíkli, sehnali jsme lepší práci, začala nás bavit, chodili jsme se bavit, bavili jsme se, měli víc peněž, začali šetřit, plánovali budoucnost, dovolenou, lepší byt, lepší televizi, ledničku, postele a lepší polštáře, lepší koberce, místo koberců, co jsme nakoupili za peníze, co jsme vydělali teď když jsme měli lepší práci, co M sehnal, potom co jsme si koupili lepší šaty, televizi, co M sehnal bůhví kde, co M sehnal, sehnal, hnal se za něčím čemu jsem přestávala rozumět. Nebylo to stejné, takové to ani nemělo být, ale nebylo to ani takové jako to mělo být, nebo takové jaké jsme si mysleli, že to bude, jaké jsem myslela, že to bude. M se zdál být spokojen, nepřipouštěl rozdíly mezi mělo by týt, je. Chodil domů pozdě, s divným výrazem ve tváři, hned se zamkl (?) v koupelně, vana celá zanesená divným svinstvem, vypadalo to jako…, jako…

- Krev? (Já+ opatrnost)

- Co? (M+ nezájem )

- Od čeho je vana? (naléhání)

- Co? (nezájem)

- Je od nějaké…, je špinavá.(Já)

- Tak ji umyj. (M)

- Já? (Já)

- Nezdá se mi špinavá. (M)

- Proč každej den pereš oblečení? (Já+ naléhání)

- Co? (M+ nezájem)

- Proč pereš? (naléhání)

- Asi chci, aby bylo čistý. (nezájem)

- Čistý? (Já)

- To mám chodit jako prase? (M)

- Stejně to pak vyhodíš. (Já)

- Co? (M)

- To oblečení, vytáhneš ho z pračky, usušíš a vyhodíš. (Já+ zvýšený hlas)

- Blbost. (M)

- Nikdy ho pak už na tobě nevidím (Já+ potlačovaná hysterie)

- Blbost. (M)

- Proč sis začal kupovat jenom tmavý věci? (potlačovaná hysterie)

- Míň se špiněj. (M)

- Ale stejně je hned pereš. (potlačovaná hysterie)

- Co? (M)

- A pak je vyhodíš. (potlačovaná hysterie)

- Blbosti (M)

- Proč chodíš domů od krve? (Já+ křik)

          …možná, že zastavit vlastní srdce není ten nejlepší nápad, i když vám říkají, že je to v pohodě, že se nemůže nic stát, že je to jen dočasně… Dočasně, hm. Nezdá, že by M své srdce postrádal, rozhodně nespěchal ho vykoupit zpátky. Tvrdil, že to estě ňáký ten pátek zvládne. V pohodě (M). Měli jsme lepší byt, televizi, oblečení, spoustu jídla, ale člověk toho přece potřebuje tolik, v dnešním světě, v téhle době a na televizi, která ještě včera bylá dobrá, se dneska už nedá koukat, jídlo, které včera chutnalo jako sen, zítra můžeme vyhodit, svět se mění a my sním (reklamy znám už skoro naspamět). Čím více jsme si mohli koupit, tím víc jsme si chtěli koupit a tím víc jsme kupovali. Možná by se zdálo, že počet věcí, které si člověk může koupit, použít a vyhodit je omezený, ale čím víc jsme měli, tím víc jsme chtěli a čím víc jsme chtěli, tím víc jsme zjišťovali kolik, že věcí ještě nemáme a kolik si jich nemůžeme dovolit, protože na ně nemáme. Upřímně, já byla docela spokojená, pomalu si zvykala na zanesenou vanu a nepřemýšlela o tom co nám ještě chybí, ale M po večerech často neměl nic lepšího na práci (potom, co zalezl do koupelny, pečlivě se osprchoval, vypral věci…), než probírat všechno co mají ostatní, my ne, co je nutné mít, bylo by dobré koupit, opatřit a ukázat na odiv. Auto, chatu, zlato, dovolenou v Tunisu, vlastní letadlo, umělé zuby, větší prsa, kamenolom, krokodýlí kůži, apod. M všechny ty věci chtěl a já postupně  začala pociťovat jakýsi tlak z jeho strany. Nejdříve jen nepatrný(náznaky), který se ale postupně čím dál více stupňoval.

- Co ti to udělá. (kocour)

- Ale ještě jsme nevykoupili to tvoje. (myš)

- Na to je vždycky dost času. (kocour)

- Ale… (myš)

- A taky sem si už takhle zvyk, nepotřebuje ho, cítím se mnohem líp, uvidíš, taky si zvykneš.

  (kocour)

- Nechci. (myš)

- Já sem taky nechtěl. (kocour)

- Domluvili jsme se. (myš)

- Musel jsem. (kocour)

- Domluvili jsme se. (myš)

- Jo, ale náramně ti to vyhovovalo. (kocour)

- To tys přišel s tím nápadem. (myš)

- Ale vyhovovalo ti to. (kocour)

- Já… (myš)

- Uvítalas to. (kocour)

- … (pláč)

- Nebylas proti. (kocour)

- …(pláč)

- Málem si mě tam sama poslala. (kocour)

- To není pravda… (myš)

- Nech toho (kocour)

- Auu… (myš+ chroptění)

- Promiň. (kocour)

- Proč si to udělal? (myš+ pláč)

- Ujelo mi to, promiň. (kocour)

- Ujelo? (myš)

- Promiň. (kocour)

- … (pláč)

- Tak zajdeš tam? (kocour)

- … (pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč+ pláč)

          Nešla jsem tam, protože mě uhodil, že jsem dostala strach, že mě děsil, že jsme měli vanu plnou krve. Šla jsem tam proto, že jsem měla pocit, že mu to dlužím, že by to bylo fér, abychom na tom byli stejně, abych pochopila jak se cítí, jak přemýšlí, jak bych mu mohla pomoct. A taky jsem si chtěla koupit nový kožich.

          …možná, že svobodu, kterou jsme si v zlosti vydupali nebudeme muset nikdy platit. Proč bychom za ni platili. Každému podle zásluh, schopností, učenlivosti. Jaké si to uděláš, takové to máš (ano, tati). Máme toho hodně. Dům, auto, alarm, pohoda, všechno po čem člověk touží. Děláme teď s M společně. (Je to zábava, i když se asi budem muset brzo stěhovat, páč na zahradě už není kam zakopávat, potrubí je ucpané, zkoušela jsem to prošťouchnout, aby se to uvolnilo, ale vážně to už nejde) a vanu jsme vyměňovali už nejmíň pětkrát (teď máme vířivku). Je nám fajn. Máme všechno. Nic nám nechybí…