noční roman-ce

Prostě to měla ráda. Měsíc nikde, dokonce ani hvězdy se neuráčily přijít, ale ona si prostě nemohla rožnout lampičku. Zapálila si ty svoje melounový vonný svíčičky, deset nebo třeba patnáct, po celým pokoji, aby měla rovnoměrný světlo. Tak tomu říkala ona. Osobně bych si pod pojmem světlo představil spíš tak malou tmu, že si lze s přehledem číst, psát nebo třeba se prohlížet v zrcadle, co je nového a kam se podělo mládí. A ruku na srdce, to by po těch svíčkách musela i chodit, a to čtení by muselo od nich hořet(to svíčky dělají, když jich je moc a leží na nich čtení), aby u ní doma bylo světlo.

Pouštěla si ty nejucancanější fláky, co se daly v Levných knihách koupit. Představovala si, že je někdo zpívá jí. Že sedí na pramici v Benátkách, vlnky se předhání, měsíc svítí, vlci vyjou, u kolen jí sedí nějakej potulnej pěvec, v puse drží růže a ona je celá bez sebe. To běžně tihle zpěváci nejucancanějších fláků dělají, nestačí jim vydat neprodejný CD co skončí ve výprodeji, oni s tím svým cancáním otravujou aji tyhle chudinky domácí, co si na ně myslí.

Do ledničky si dávala na tyhle večery plný romantiky vychladit jednu kvalitní čokoládu. Třeba oříškovou milku nebo tak něco. Popíjela mlíko s medem, ohřívala si to v hrnečku na sporáku, protože trpěla přežitkem, že mlíko s medem z mikrovlnky jí zabije. Četla totiž jednou studii, že velké procento lidí, co vaří v mikrovlnce, oslepne, protože z mikrovlnky něco vydělávají, ono jim to stříkne do očí a sou slepí.

Ona vůbec byla na tyhle studie. Odmítala pít vodu ve sprše, protože podle jedné americké studie obsahuje tato voda větší než stopové množství manganu, lidé co ji tedy při sprchování pijí se cíleně otravují. To, že dokud tu studii nečetla, tak vodu při sprchování stejně nepila, to nebylo pro ni podstatné, najednou to do sebe všechno zapadalo.

Měla postel plnou malinkých polštářků. Ne proto, že by to bylo pohodlnější, jak by se nabízelo, ono to ve skutečnosti vůbec pohodlnější nebylo, protože ji pořád někde nějakej polštářek tlačil, takže půlku večera trávila přeskládáváním polštářků tak, aby se jí a Micině leželo pohodlně. Hlavně teda Micině. To byla její kočka, malá, černá, chlupatá, prostě kočka jak má být. Pořád spala na těch polštářích, nebo si šmejdila a hrála si se svíčkami.

Když jí i Micinu omrzelo koukání do stropu, laciné představování si růžovejch zítřků, růžové povlečení její postele, tak si pustily televizi. Obě rády koukaly na televizní soutěž, proč by taky ne, v životě je jenom málo věcí tak důležitých, jako být v pravidelném kontaktu s Janem Rosákem a umění odpovědět do 5 sekund jak si nechal domácky říkat ruský don juan Stalin.

Jak tak běžel čas, pořád častěji si kladla stejnou otázku, totiž jestli žije Micina plnohodnotný život. Je jí už dost, 7 let, to sice nevěděla kolik je v přepočtu na lidský roky, ale občasné sýpání, nadváha, špatná kondička a paměť(Micina pravidelně zapomínala, že svíčky pálí, vzpomněla si, až když jí hořela srst), to jí připomínalo, že čas nejde zastavit.

Až jednou to přišlo, šla si takhle po ulici kolem nástěnky, kterou spravovali místní komunisté, když tu jí do oka padla jedna reklama. Pro novou reklamní kampaň hledala tamní organizace sběratelů višní(aspoň to si myslela že dělají, když si to namalovali na logo) dobře stavěnou a společenskou kočku. V Micině dávno objevila herecký talent, kolikrát jí hořela srst od svíčky, ale ona byla silná a nedala na sobě nic zdát, dělala jako nic, prostě si chodila a kutálela si klubíčko, dokud jako náhodou nešla ona kolem a neuhasila jí, jen tak mimochodem.

Několik dnů usilovně přemýšlela, jak z Miciny zase udělat tu šelmu jako za mlada, co proháněla klubko po bytě tak čile, že kolikrát zhaslo i několik svíček a musela je jít znovu zapalovat. Nakonec to vymyslela, po neúspěchu se švihadlem, přes které Micina odmítala skákat, maximálně ho byla ochotná cumlat, po tomto fiasku přišla spása v podobě běžeckého pásu. Micina brzo poznala, že když přestane na pásu běžet, pás ji vymrští do stěny a ona několik hodin o sobě neví. Po třech týdnech intenzivního tréninku se na pásu dokázala udržet i tři hodiny, než únavou upadla a byla mrštěna do stěny.

O den později se obě vydaly do centra revolučních komunistů, aby se ucházely o tu filmovou roli. Několik koček bylo v dobré kondici, ovšem Micina budila takový respekt, že se raději domluvily a společně jí napadly, aby jí vyřadily ze hry. Překvapivě čelila jejich útoku srdnatě, ono takové kočičí škrábnutí, kousnutí nebo líznutí, to se s nárazem do zdi nedá srovnat. Když se kočky unavily a nemohly už jí obtěžovat, Micina je jednu po druhé natlačila na svíčky, které si ona pro lepší atmosféru zapálila v čekárně pro vycházející herecké hvězdy.

Kupodivu tyto hořící kočky nedělaly jako nic, panikařily a některé vyskočily z nedalekého okna. Při rychlosti 10m/s sice přestaly hořet, ale po 6s je čekalo nemilé zjištění, že dopadnout na všechny 4 ještě neznamená, že se mi nezlomí a o chodník se nerozmažu. Jiné kočky si pro změnu v zoufalství lehly na záda a začly trénovat jízdu na virtuálním rotopedu. Nehledě na to, že takhle na poslední chvíli fyzičku nemohly dohnat, shořely.

A tak se stalo, že do druhé kola postoupila pouze Micina a jedna kočka, co nebyla úplně uhořelá. Na programu byla volná disciplína. Lehce ohořelá kočka byla ještě v šoku a vsadila na špatnou kartu, kutoulení klubíčka jednou tlapkou vyšlo z módy už minulou sezónu. Novátorská Micina naproti tomu šáhla po neotřelém olizování si kožíšku a s přehledem u všech porotců zvítězila a dostala kýženou filmovou roli.