Proč JÁ?

           Začalo se rozednívat. ONA se probudila. Pomalu se protáhla a posadila. Oči měla skoro krvavé. V žaludku divný pocit. Nevěděla, co se s ní děje. Sluneční paprsky spalovaly její bílou kůži. Vstala z postele a zatáhla závěsy. Trochu je JÍ ulevilo.
            Matka JI zavolala na snídani. Už jen při pomyšlení na jídlo se JÍ zvedal žaludek. Věděla však, že musí jít dolů a něco sníst. 
            Pomalu sešla ze schodů a sedla si ke stolu. Zelenina! Pomyslela si: „Bože, tohle nesním… Krev, dejte mi krev… mami, chci tvou krev!“ Oči se JÍ lesky nepřítomností.
            „Zlatíčko, je ti něco? Není ti dobře?“
            Věděla, že tahle chvíle hraje pro ni: „Je mi nějak špatně mami, točí se mi hlava.“
            „Dobře, dceruško, dneska zůstaň doma. Běž si lehnout.“
            Vstala od stolu a šla si lehnout. Temný pokoj. Uklidnil JI. Ulehla do postele a hned usnula. Den JI nutil spát.
            Nevzbudila se ani na oběd ani na večeři. Nic JI nedonutilo se probudit. Až stmívání. Slunce zapadalo a ONA se ponudila. Ucítila šílený hlad. Jídlo nechtěla ani cítit. Krev. To je to co chce.
            Do pokoje vešel její malý bratr. Chtěla ho kousnout a pít jeho krev. Hlas v hlavě ji však zastavil. Poslala bratra pryč. Připadala sama sobě odporná. Rozhodla se jít ven.
            Oděna v černých šatech vyběhla z domu k nedalekému lesu.
            Utíkala, ani nevěděla kam. Z ničeho nic se ocital uprostřed temného lesa. Ohniště. Zapálila oheň. Klekla si k ohništi a začala šeptat jakou si modlitbu. V listí ležela dýka. Její ostří se lesklo ve tmě. Rukojeť byla ve tvaru netopýra. Ten pocit co nyní cítila, byl tak zvláštní a přitom lákavý. „Probodni si srdce… probodni si srdce…“ šeptal jí podivný hlas.
            Klečící dívka v černých šatech popadla nůž a bodla si jej přímo do srdce.. V lese se rozpoutala ohromná bouře. Vichřice ohýbala stromy. Blesk udeřil do stromu a ten spadl přímo na hořící ohniště. Oheň zhasl a vše utichlo.
            Ona se probudila doma ve své zkrvavené posteli v roztrhaných černých šatech…