Cesta

Mám trochu strach.

Město se slaně potí v žhavém slunci.

Pobíhám od jedné myšlenky k druhé

a za oknem (se) řehtá kůň

co jde cestou k městským jatkám.

Hraju podivnou hru sám se sebou

a vždy jsem o tah pozadu proti soupeři.

Láhev červeného vína je zavěšená u stropu

a podobna infuzi dává možnost opít se

a zahnat nepříjemné pocity.

Půjdu s mírnými rozpaky dál vedle Tebe.

Dokud jen budu moct

(a dokud se nebudem mít dost).

Dál budu porušovat zákony logiky,

dál se budu zasněně dívat na hvězdy

a psát Tvoje jméno po nárožích

a mostních navigacích.

Mám ale trochu strach.

Nevím z čeho a snad to ani vědět nechci.

Snad to má ješitnost přežije,

snad se neumlátím smíchy,

snad se neutopím v slzách.