Jenom ne strach Jen žádný strach

Kdykoli a kdekoli se ho dotkl, měl pocit bezpečí. Miloval jeho letmé dotyky, střechu nad hlavou, třikrát denně otevřenou spíž a talíř na stole, a vanu plnou teplé vody mezitím. Jeho oblíbené slovo bylo „čudlík“ a heslo života „Cokoliv pozitivního je lepší než nic negativního“. Byl ještě zdravý, aby viděl, že dospěl k okraji šílenství, a už příliš pomatený láskou, aby se ještě uzdravil. Nemohl už bez něj existovat. Byl žíznivcem na poušti a on jeho živou vodou.

Vstal z postele, kde si hověl celé ráno. Objednal si jídlo. Jen tady bylo možné dostat pizzu rychleji než ambulanci. Zakusoval k ní kyselé okurky. V televizi dávali přímý přenos svatby Charlese a Diany. Dívalo se na něj 750 miliónů lidí, on ne. Lehl si zpět do postele. Měl rád chladnou stranu polštáře. A když na jeho těžce vydělaných penězích naskakovaly úroky.

Šel do koupelny a pustil si vodu do vany. Začal se bezmyšlenkovitě česat. Díval se při tom na svůj odraz v zrcadle, jako by mu mohl dát odpověď na otázku, kdo je. Začala ho svrbět hlava, ale nepřestal hřebenem projíždět husté vlasy. Měl strach. Lidé se na něho dívali jako na zloděje, cizoložníka, malomocného, nosiče špatných zpráv. Cítil, že začíná podléhat.

Zub hřebenu mu rozškrábl kůži hlavy. Tmavá krev mu připomněla odraz zapadajícího slunce na mořské hladině. Stejně jako otisk nohy v písku, který se zaplnil mořskou vodou, se jeho srdce zaplnilo láskou, když si vzpomněl na polibky a objetí svého přítele. Už se nebál. Byl hrdý, že je homosexuál.