Temné království

Království smrti, království zla,

panství černé smrti, smrt, jest ta královna.

Pláně širé a rozlehlé, kdo ztratí se zde,

již ho nikdo nenajde.

Potoky krve lepkavé, řeky utrpení,

nikdo v nich nedoplave, každý stejně vody zpění.

Království smrti, království zla,

panství černé smrti, smrt, jest ta královna.

Pyramidy z kostí dosud neohnilých postaveny,

bělostné lebky se lesknou upírají prázdné oční důlky k nebi.

Množství nepřeberné stále přibývá,

avšak planina jako by byla bezedná, nekonečná.

Království smrti, království zla,

panství černé smrti, smrt, jest ta královna.

Propasti hluboké, z nichž šíří se pach,

na dně těla mrtvá, polámaná, však čiší z nich strach.

Mrtvoly bez života leží jen tak, navíc je zastiňuje

neprostupný mrak. Temný oblak neúprosný,

černý a dusivý ni paprsku slunce nepropustil by.

Království smrti, království zla,

panství černé smrti, smrt, jest ta královna.

Má paní chladná bez citu též, já i ty,

stejně podlehnem.

Nevybíravá dáma, vlasy černé, oči plamenné,

rty plné smíchu, ruce znavené.

Práce neustálá jakoby těšila ji,

dokáže přijímat nás bez ustání.

Království smrti, království zla,

panství černé smrti, smrt, jest ta královna.

Královna zbožňovaná či proklínaná,

skutek její jest konečná svoboda.

Nebo věčné mučení. V potocích krve,

v řekách utrpení, na pyramidách rostoucích,

v hlubokých propastech, odevšad šíří se vzlyk.

Nahoře na mraku nad zmučenci bdí,

je to ta strážkyně zatracených. V království smrti,

v království zla, černá paní, chtivá královna.