Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Srdce

21. 03. 2006
1
0
1982
Autor
Jolana19

Srdce je jen svalovina

Čí je to ale potom vina

Že tluče jako o závod

A vylítnout chce do nebe

Když se začne mluvit o lásce

A tak tvrdím v nadsázce

Je to pouhý  sval

A nic na něm zas tak není

To jenom někdy při rozednění

Ucítím ostré píchnutí

Že by infarkt hned se leknu

Strachem se pak ani nehnu

A studuju svoje tělo

Co by asi dneska chtělo

A potom tělem projede

Ten zvláštní záchvěv

Pronikne až k žaludku,

Asi  hlad?  Říkám si tiše

A ona to láska píše

Další milostný vzkaz na srdce

„Máš ho ráda, přiznej si to.“

Děkuji pěkně, nechej si to

Nech si všechny milostný vzkazy

A nebudu odpovídat na dotazy

Co to zase provádím

Hádám se  se  srdcem a rozum mi radí

Je to holý nesmysl mít se rádi

A rozum ten má vždycky pravdu

Zato srdce to si dělá co ho napadne

A vůbec mu není nápadné,

Že s ním nikdo nesouhlasí

Dá to vážně někdy práci

Držet se jen rozumu

Je s ním nuda, známá věc

Je to prostě lenivec

Co se drží známých věcí

Srdce  ale stojí přeci

Za svým názorem

Jsem tu kvůli lásce

Křičí na celé tělo

Co by ještě spát chtělo

Ale vstane nakonec

A postaví vodu na ranní kávu

Rozum si myslí, že on je v právu

Že on ten souboj vyhraje

Kdo by se zajímal o lásku

Kdo by dával život v sázku

Kdo by riskoval zklamání

Jsou to ale kumpáni

Tyhle ty city

Hádají se od rána

Kdo to má vydržet propána

A láska? Ta zvláštní paní

Usměje se vesele

A řekne: „Ale přátelé!“

Mám vlastní směr a vlastní cíl

A i kdyby mě rozum lákal k sobě

Kdyby mě i srdce chtělo vystrnadit

Nic z toho se nestane a nic se nebude dít

Na koho ukážu, u koho si sednu

Tam zůstanu jak dlouho budu chtít

A přinesu tělu ten cit

Co ho ovládne zcela

To je pravda celá

To je láska, to jsem já

Srdce i rozum jsou v jednom těle

Patří k sobě, jsou snad přátelé

Zato lásku nelze nutit,

Ani sliby přesvědčit

Aby zůstala či přišla

Na světě jsou různá místa

Kde prý bydlí

Nikdo je však nezná

A tak zůstanou nám skryta

Však ona přijde, až nastane její čas

A pak každého z nás

Omotá svou sítí

Omámí nám smysly

Tak zatím piju kávu a nejde mi z mysli

Proč přišla ke mně a jak dlouho zůstane

Co z toho bude a jak moc to bude bolet

 

 


možjno keby si to osekala a nenechala sa zväzovať príliš tými rýmami... niečo si zbytočne opisovala...mohla si skúsiť nejaké "tajomstvo" nechať ukryté;))) neviem, toto nie je jedno z tvojich najlepších diel, ale nie je ani veľmi zlé;))) a mám rada tvoju poéziu;) a tvorbu;)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru