Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSrdce
Autor
Jolana19
Srdce je jen svalovina
Čí je to ale potom vina
Že tluče jako o závod
A vylítnout chce do nebe
Když se začne mluvit o lásce
A tak tvrdím v nadsázce
Je to pouhý sval
A nic na něm zas tak není
To jenom někdy při rozednění
Ucítím ostré píchnutí
Že by infarkt hned se leknu
Strachem se pak ani nehnu
A studuju svoje tělo
Co by asi dneska chtělo
A potom tělem projede
Ten zvláštní záchvěv
Pronikne až k žaludku,
Asi hlad? Říkám si tiše
A ona to láska píše
Další milostný vzkaz na srdce
„Máš ho ráda, přiznej si to.“
Děkuji pěkně, nechej si to
Nech si všechny milostný vzkazy
A nebudu odpovídat na dotazy
Co to zase provádím
Hádám se se srdcem a rozum mi radí
Je to holý nesmysl mít se rádi
A rozum ten má vždycky pravdu
Zato srdce to si dělá co ho napadne
A vůbec mu není nápadné,
Že s ním nikdo nesouhlasí
Dá to vážně někdy práci
Držet se jen rozumu
Je s ním nuda, známá věc
Je to prostě lenivec
Co se drží známých věcí
Srdce ale stojí přeci
Za svým názorem
Jsem tu kvůli lásce
Křičí na celé tělo
Co by ještě spát chtělo
Ale vstane nakonec
A postaví vodu na ranní kávu
Rozum si myslí, že on je v právu
Že on ten souboj vyhraje
Kdo by se zajímal o lásku
Kdo by dával život v sázku
Kdo by riskoval zklamání
Jsou to ale kumpáni
Tyhle ty city
Hádají se od rána
Kdo to má vydržet propána
A láska? Ta zvláštní paní
Usměje se vesele
A řekne: „Ale přátelé!“
Mám vlastní směr a vlastní cíl
A i kdyby mě rozum lákal k sobě
Kdyby mě i srdce chtělo vystrnadit
Nic z toho se nestane a nic se nebude dít
Na koho ukážu, u koho si sednu
Tam zůstanu jak dlouho budu chtít
A přinesu tělu ten cit
Co ho ovládne zcela
To je pravda celá
To je láska, to jsem já
Srdce i rozum jsou v jednom těle
Patří k sobě, jsou snad přátelé
Zato lásku nelze nutit,
Ani sliby přesvědčit
Aby zůstala či přišla
Na světě jsou různá místa
Kde prý bydlí
Nikdo je však nezná
A tak zůstanou nám skryta
Však ona přijde, až nastane její čas
A pak každého z nás
Omotá svou sítí
Omámí nám smysly
Tak zatím piju kávu a nejde mi z mysli
Proč přišla ke mně a jak dlouho zůstane
Co z toho bude a jak moc to bude bolet