Sněží a mezi reklamou běží reklama

 

Brzy se asi dožijeme toho,

že místo večerního filmu

o automatu Svět

a mandlookých kočkách z Kerska

bude hlavním programem reklama

a pak,

místo lásky a jara

kocovina a bordel,

vajglové soté a babylonský bešamel,

nádherný rána…

ale,

jak říkají,

hlavní je, že to je

a ne ňáký panoramata,

to hlavní bude ta reklama

a pak, ale jenom na pět minut o přestávce,

/i když to už bude marná snaha/,

nastoupí s velkou vervou,

ale stejně drtivý a tupý

životopisně paskvilný

a nivě snivý politický sitcom

plný příslibů a nelepivých slin,

ale nevím, zda do té doby nezahnijem,

zda ho vůbec z pisoáru stihnem,

protože, ač se bude vařit silná a rychlá káva,

nebude nic platno,

křič gól a nezahyneš,

piš verše a nezapomeneš,

probůh, / double decker po Čechách už vyjel/

a pak, aby se zase hlavně stihla

ta ojedinělá reklama…

dnes teprve dvacátá…,

tak takhle si tady pěkně žijeme.

Kdybys tu byl,

tak bych ti řek,

že Libeň se už nepáří s Rokytkou

a že už je stejná jako ta další Velká Praha

a že Velký vůz

ještě není zamořen odpadky a před a po,

po a předvolebními snaživci,

ale že od listopadu pořád sněží,

od pádu listů pořad jen sníh kane,

blíží se doba ledová

a milencům do vlasů

kdosi ochlupacená háďátka dští

a že jim ještě pořád padá

k srdcím stará Praha

a gotická uplakaná rosa

a kouř z přepálenejch buřtů

a barok a pod loubím

mňoukající umrouskaná láska

a uvrzlej ulomenej podpatek a pod ním

tichá a kamenná kočičí hlava,

která se děsí, že bude v návrhu třeba marockým

architektem ze stoleté dlažby bez okolků vymetena,

ale zatím ještě pořád ještě jenom trochu dští,

zatím ne rubínově, ale jenom prosebně

a trochu plaše, pokapuje žlutistě a nesměle

víno žlutavě bílé,

jenže ráno, už zítra ráno to tu může být

úplně jiné,

purpurově do okru,

ale dnes, alespoň k večeru

pořád padá pravda sloky o slovu

a  prolíbává se k nim,

chvála Bohu, ještě trochu intimita izolace,

a slast nevyřčeného,

nikdo ještě přesně neví,

jak to jednou nebude…

Jenže ofernetovaná Boží Jezulátka

hrají „voko bere“

a palcát slavné hradní brány spolu s muži měkne.

Genetické kapičky orgasmů

pomateně stékají  děravým okapem

jen kousek odtud,

přesně, ale trochu

vedle

od středobodu

Ptydepe…