Mosty

 

Nikdy jsem neměl rád

pálení mostů.

Mosty já do šířky,

do délky rostu.

Každý most k člověku

dá ti  část pravdy,

na tu sám nepřijdeš,

nejseš tu navždy.

Když si dva nadlouho

měli co říkat,

kupí se problémy,

marno je vzdychat.

Pořád to funguje,

občas to skřípe

a písku přibývá,

bič času štípe.

Co bylo předností,

vedlo nás k zmaru,

paradox objevů

má svoji hlavu.

Kola se zadřela,

kdo za to může?

Zrnek je přemnoho,

chystejte růže.

Z růží je kytice,

černá je stužka,

rozluč se polibkem,

řeč je lží snůška.

Chvilku se odmlčet

lepší než oheň,

hlavu si člověče

myšlenkou prožeň.

Dlouho to trvalo,