Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se3xsamota
24. 03. 2006
3
2
844
Autor
Pula
I.
Prší. Déšť svými prsty vyťukává tklivou melodii na parapet, až okna usedavě pláčou. Svět za nimi je rozplizle neurčitý, scvrkl se do chaoticky se pohybujících skvrn. Odešels a vzal sis s sebou veškerou jeho pestrost. Každý den čekám u okna, jestli si to nerozmyslíš.
A z očí mi prší.
II.
Zvon věžních hodin odměřuje čas údery svého srdce. Jeden, tři, pět, deset.. Pak ustává a nad zámkem i parkem se rozprostře ticho. Kolik lidí ten zvuk slyšelo? A kolik z nich si ho uvědomilo?
Mé srdce svými údery také odměřuje čas. Můj čas. Jeden, tři, pět, deset... a kolik ještě? A pak, jednoho dne se kolem mě rozprostře ticho. Bude tu někdo, kdo si to uvědomí?
III.
Svíčka zaplakala voskem nad svým údělem. Rudý roztavený kousek jejího těla ztěžka skanul ze svícnu na bílý krajkový ubrus pod ním, aby tam zanechal nesmazatelnou stopu své existence. Její umírající dech ještě několik sekund zápasil o život a pak se bezhlesně vytratil kamsi do nenávratna.
Můj život rázem pohltila temnota...
Prší. Déšť svými prsty vyťukává tklivou melodii na parapet, až okna usedavě pláčou. Svět za nimi je rozplizle neurčitý, scvrkl se do chaoticky se pohybujících skvrn. Odešels a vzal sis s sebou veškerou jeho pestrost. Každý den čekám u okna, jestli si to nerozmyslíš.
A z očí mi prší.
II.
Zvon věžních hodin odměřuje čas údery svého srdce. Jeden, tři, pět, deset.. Pak ustává a nad zámkem i parkem se rozprostře ticho. Kolik lidí ten zvuk slyšelo? A kolik z nich si ho uvědomilo?
Mé srdce svými údery také odměřuje čas. Můj čas. Jeden, tři, pět, deset... a kolik ještě? A pak, jednoho dne se kolem mě rozprostře ticho. Bude tu někdo, kdo si to uvědomí?
III.
Svíčka zaplakala voskem nad svým údělem. Rudý roztavený kousek jejího těla ztěžka skanul ze svícnu na bílý krajkový ubrus pod ním, aby tam zanechal nesmazatelnou stopu své existence. Její umírající dech ještě několik sekund zápasil o život a pak se bezhlesně vytratil kamsi do nenávratna.
Můj život rázem pohltila temnota...