Písmák Větroplach
1.
Svítá, ksobě přichází
Už svítá, plný nesnází
Chladný vzduch, těžce polyká
Probuzení
Jak jsem mohla nečíst poezii. Jak jsem mohla nečíst mezi řádky. Předstírat, že neslyším svůj hlasTeď poezii chvíle dána napospasZačínám nedívat se zpátkyAle dopředuSnad to dovedu.
Tah na branku
po dlouhé době mám chuť psát
(díky tobě)
ale nevím, o čem přesně.
(nedokážu pojmenovat)
Milostný život Evy P. IV.
Bylo jedenáct hodin večer. Eva seděla na gauči a nebyla si jistá. Chce jít do lesa a dotáhnout věc do konce. Měla připravené vše potřebné – panenky, klubko, rýč, baterku a černé oblečení, aby ve tmě nebyla vidět.
Milostný život Evy P. III
„Ahoj kolegyně, máš chuť na sex. Já docela ano…“ Po třech týdnech se Eva dočkala – David se jí ozval. Vprvní chvíli měla obrovskou radost. Pak jí došlo, že on netouží po ní, ale po sexu jako takovém.
Milostný život Evy P. II.
Bylo to už čtrnáct dnů, co Davida neviděla, a přesto na něj nedokázala přestat myslet. Přesněji řečeno – každý den alespoň jedenkrát bojovala spokušením mu zavolat.
Co na něm bylo tak zvláštního. Na první pohled vlastně nic… když se seznámili, ani se jí nelíbil.
Milostný život Evy P.
Další ráno, co se probudila u Davida vbytě. Jasně, David je nejlepší milenec, jakého kdy měla, ale přesto se nemohla zbavit pocitu, že by teď měla být jinde. Svlékla si jeho tričko, které jí půjčil na spaní, a oblékla si svoji podprsenku. Vtu chvíli se vrátil David z toalety.
Kdybych uměla psát
Kdybych uměla psát básněnejlepší nápady bych měla,když spolu pijeme čaj
ať už ten japonský, co chutná jako zeleninová polévkanebo ten z upražené rýže
v ty chvíle jsem sama seboua před tebou se nestydímKdybych uměla psátvykreslila bych ten večerjak jsme leželi blízko sebea ty jsi mi vzduchem posílal poezii
krátké básně ve stylu haikubyly jemné a milé a jenom pro mě
Přátelství (očima ženy)
Zažiješ-li přátelství
zachovej se kněmu něžně
jemně uchop jej
trochu pochovej
Může být trest smrti úspěchem demokracie?
"Trest smrti (pro Saddáma Husajna) je velkým úspěchem moderní (írácké) demokracie. "G. Bush.
Zahrada
Vmojí zahradě je tolik krásy.
Bílé a červenérůže
(ty bílé nemají trny)
Jabloně se šťavnatými plody
Sbohem, Jury
Už nemůžu zpívat smutně
Nejde mi to ze srdce
Ale všechna bolest neodešla.
Jen ji přehlušila radost
Televize?
Člověčí duše je jako televize
Má spoustu prázdných míst – dírek,
Které se musí zaplnit,
Káblíčky či anténkami,
V krematoriu
Ahoj, jak se máš…
…byl to dobrák, to jo
Mezitím jsem založil dvě firmy…
Povstaňte prosím