Oslava!?

Slunce již zapadlo a na nebe se vyhoupl velký kulatý měsíc. Vypadá jak hermelín. Nemám ráda hermelín...

Dorazili jsme k babičce a hned ve dveřích klasická otázka: „Už je jedna hodina, že?“ Ach jo, prostě si nás musí vždycky dobírat, mě to tak nebaví! Zdvořile jsem otázku přeslechla a zašveholila něco jako „Ahoj babičko, tak jak ti je, už je to lepší?“ Jenomže to zas neposlouchala ona. Snaha je na nic… Jitka už na nás čeká a diví se, co jako tam dělám já, protože jsem měla naplánované podzemí. Tak jsem se na ni zaksichtila a ne právě milým hlasem jí vyčetla, že zas rozhlásila fámu o tom, kdy máme přijít. Teď si zas o nás babička myslí, že jsme nezodpovědní a chodíme pozdě. No ale raději sem už nic neříkala, protože hádka by na sebe nenechala dlouho čekat. Babička okamžitě volala, že se musíme napapat, jinak to nepřežijeme a zemřeme (samozřejmě to neřekla takhle, že, ale takovým stylem nám vnutila řízek s bramborovým salátem). Zdlábla jsem řízek, jen abych už měla pokoj.

Samozřejmě zase otázky tipu: „Nechceš ještě přidat? Neměla si málo? Máš dost? Dáš si věneček? No dej si věneček! A dortík chceš? Ne? Jak to že ne? No z toho si se nemohla vůbec najíst! Tak si dej alespoň rakvičku, nebo trubičku, tu máš přece ráda, ne? Že si to chceš rozdělit na půl? Vždyť to je dvakrát kousnutí a hotovo! Zase mi stahuješ potah! Neumíš sedět normálně? Tak dej si ještě něco! Nebo si dáš párek? Mám ho v ledničce… nebo tam mám pomazánku, že by sis dala s chlebem. Že nechceš? Vždyť si toho snědla jak pro vrabce! To Hanička to všechno pěkně spapala. Ta je hodná holka, pomáhá mi, papá… Zato ty jsi bordelářka. To si pamatuju, že když jste si hrály s hračkami, tak jste je vždycky roztahaly všude po bytě a já je pak musela uklízet. To Románkovi stačilo říct a už měl všechno jak ze škatulky. To vy ne… Hanička je pořádná, ta ano, ale myslím tím vás dvě, tak co děláš zase s tím potahem, zas to budu muset po tobě spravovat… Tak si vem, ať mi to tady neleží, já už jsem měla… no jistě že si nemůžeš nalít, proč se tak blbě ptáš! Nech to raděj ležet já si to umeju sama! Ne, jdi raděj do pokoje. A co ta máma, dala už za tebe Jitce cos propálila? Ta je hrozná, utečeš k Jitce a pak jí ani za tebe nezaplatí. Jitka taky nemá nic a ty ji ještě vyžíráš… ne, nezaplatila to, snad by Jitka nelhala! To je matka, nechá svoji holku na holičkách. Nejprve ji vyhodila z baráku a teď se o ní ani nepostará. Proč Jitce nedá alespoň něco, ta chudinka malá zase nemá jídlo… co má jíst? Kdyby jste mi řekli kolik lidí přijde alespoň bych vám mohla něco zabalit s sebou, ale vy ne! Vy si musíte přijít jak chcete, že? To je hrozný, zase se bude zdražovat plyn, Jitka má ohřívání na plyn, že? To zas bude peněz, zase se nedoplatíme. A vy máte doma ústřední topení? Tak to je lepší no…“

Ach jo!!!

A moje odpovědi? Snažila jsem se je nekřičet, ale vzdouvala se ve mně vlna hněvu, za ten hnůj co mi kydala na hlavu. Já pro ni nikdy nebudu dost dobrá. I kdybych se stavěla na hlavu, vůbec nic by to nezměnilo… pro ni budu vždycky ten spratek co si neuklízí a je prakticky k ničemu…

Já: „Ne… mám dost, ano…už nechci jsem plná. Ne! Nechci, ten taky ne…teď nemám chuť, opravdu! Ale najedla jsem se, ano, jsem napraná… Teď vážně ne!… ach jo, tak dobře, ale jenom půlku, víc bych nesnědla… ale babi, já to potom spravím, ano? Ne, vážně ne, to je dobrý… opravdu nechci babi! To není pravda, dala jsem si toho dost! Ale babi, já, já… Jak to! To snad ne…to mi bylo deset let, to už není pravda, proč si to o mě myslíš! Ale babi, řekla jsem že to spravím a taky že ano!!! …tak já si teda vemu a co ty? Taky si vezmi… babi můžu si nalít todle pití? … tak dík! Nechceš abych to umyla? Vážně to umeju, nebo nechceš s něčím pomoct…že ne? A proč?… Ano, máma jí to dala! To snad není možný, musíte se do ní furt tak navážet, nechte toho, to není pravda, kruci!!! Ale ano zapalatila… myslíš si že to já bych lhala?! …to je blbost! To neudělala! Přestaňte ji konečně přede mnou tak shazovat a urážet! Ale babi… Ano máme…“

Asi tak vypadá naše konverzace. Nejlepší je, když do toho přijde Koláčkovic rodinka se psem a Románkem (obě tyto položky vyjdou na stejno) a to je teprv mela. Pes pořád štěká a Románek křičí… pak prohlašuje že je Hitler a že všechny zabije, najednou se ke mně obrátí a málem ze mě duši vymáčkne a ptá se při tom ‚Jestli ho mám ráda‘ a to mu na to vždycky odpoví, že ‚samozřejmě ho mám ráda‘, to mi pak začne vykládat, že chce být skin a pak mi vyjmenuje svoji sbírku sprostých slov, načeš to zakončí slovy ‚Děte do prdele‘ a zase mě chytá za ruku, že jsem jeho nejmilejší a jestli ho mám ráda. Nakonec si dojde pro svoji pistolku (ještě že nemá kuličkovku, protože to už bych tu asi nebyla... napral by do nás celej zásobník) a řve na nás že jsme komunistický svině, který musí zastřelit. Pak řve na všechny kolem, že to co pijeme je hnusný a že nejlepší je coca cola… no zkrátka zábava!

Jediný normální je jeho otec, který si sedne k telce dá si nohy na židli a čumí na bednu ať je tam cokoli. Do ruky pivo a to je vše co je pro něj k životu nutné.

Dodatek, který není vůbec důležitý, ba přebytečný, ale pro mne je to taková sentimentální záležitost... nemohu to vymazat.

- Opravdový zvěřinec se z toho stává když se tam ještě objeví strejda s malým Jarečkem a Andreou. Babička má oči jen pro Jarečka (samozřejmě) a strejda má klasické kecy na způsob: „Vy jste zas ztloustly, ne? Tobě by bodla zleva zprava a pak by to teprve bylo! To měl být tanec? Vypadalo to jako hopskání hrocha! Co jste to kvíleli…“ -