Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCácorka
Autor
Poutnicek
Zřejmě na sklonku svého žití se něco ve mně otevřelo, co musím lidem říci. Nikdy jsem k literatuře moc kladný vztah neměl a ve škole jsem v češtině vždy s odřenýma ušima prošel. Když jsem měl nějakou báseň říci a naučit se, tak v žákovské knížce pětka se zobrazila červeně. Ale teď nevím proč a nevím ani z jakých důvodů musím básně někdy skládat a Vám lidem je pro radost dávat.
Cácorka
Den se zrodil a noc zůstala jen zapomenutá,
to nám děvčátko po ránu už taky vstává.
Jen se opláchne a hned ke stolu jde,
to už na ni rohlík s máslem a medem čeká.
Však je to cácorka, co nám jen radost dělá!
Už šatičky a punčocháčky s botičkami čekají,
až si je vezme děvčátko, co očka jak trnky má.
Ty trnky, co rostou na stráni u lesa, co je k nim
až louka plná jarního květu posetá.
Už maminka jí z vlásků copánky upletla a mašli přidala
a hned je dívenka po tom ránu nová přece panenka.
Tak nám za domek za plot brankou proklouzla,
ta holčička cácorka, co louka je a stráň,
co ke studánce je cestička.
Však je to nezbednice a malá neposeda,
co nikde dlouho nesedá.
A jen hledá, co jí den zas nového k dobru dá.
A tak nám cácorka copatá s mašličkou v copánkách
na louku zalitou květem usedla
a plnou náruč všeho lučního květu pro radost rodičů natrhala.
Však je to přece dívenka naše, co je z ní panenka překrásná!
Poutníček