Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTo jsem já - člověk...
06. 03. 2001
2
0
2094
Autor
Henry_Cold
Hurikán je jak tygří oko,
pokud máš strach nikdy jeho střed nespatříš,
kolem krku má těžký okov,
ale ty i se strachem víš, že mu náležíš.
Mám jeden pár rtů, chutnají jak maliny,
pak ještě pár snů, vyměním jej za jiný,
Mám pár očí, jsou ostré jako růže,
jsi jen Ty, kdo se v nich topit může.
Pak mám košík slz z mých očí,
veze jej šílený kočí, kolem nějž se celý svět točí,
mám ještě v jedné kapse Den a v druhé Noc,
v obálkách se hádají kdože z nich má větší moc...
Mám taky velikou hráz porostlou vzrostlými stromy,
uvnitř je prorostlá jejich silnými kořeny,
stromy zemřou-li, nebudou ani břehy,
hráz se prolomí a zatopí Zemi.
Hráz tvoří z divoké řeky klidnou hladinu,
je krásné líbat se pod stromy na břehu ve stínu,
na hladině rybář ve své loďce chytá ryby,
pokud hráz praskne, rybáře koupí hříchy.
Mám ještě dech co prohání se ve Tvých vlasech,
mám taky Duši do které dobrý tesař sekyru zasek,
mám hlavu, dvě ruce, nohy a jedno tělo,
silné Srdce, játra, plíce a básnické střevo.
To jsem já - člověk...
je to jako proud lávy- vařicí, plné šutráků, silné, občas i vyšlehne plamen ..... "duši, do které dobrý tesař sekyru zasek..." .... týý jo ... ale zatim jen materiál .... víš: problém pisálků je v tom, že všichni maj materiál a nikdo neví co s nim ....
v tom jsme tu jaxi všichni společně ....
Henry_Cold
11. 03. 2001Henry_Cold
10. 03. 2001Henry_Cold
07. 03. 2001
Asi takhle - na to auditko teď nemám sílu se dívat, ale já jsem nemluvil o počtu slabik, i když jsem se tu kdysi také poučil a zjistil jsem, že rytmicky sedící báseň je určitě přínos. Já jsem tím vyhřebelcováním měl na mysli spíš to, že mi ty jednotlivé verše přijdou příliš dlouhé, ono je to pro čtenáře pak trochu těžkopádné. Rytmika v básni slouží k tomu, aby se čtenář mohl rychleji dostat do děje, do myšlenky či do pocitu, protože každé "škobrtnutí" o výčnělek ho vyhodí z pozornosti, jestli mi rozumíš. Maně pak sleduje, kde nastala chyba a nedrží se už samotného obsahu. A v tu chvíli přijde nepochopení výpovědi......
Jinak - já básně nepočítám - nebo jinak.... když napíišu rýmovanou báseň, tak se občas dodatečně kouknu na počet slabik a zjišťuju povětšinou, že mi to sedí - prostě se mi ten rytmus dostal do krve a naskakuje automaticky.....
No, Čaroděj se vyjádřil dost jemně. Je to naprosto příšerné. V první sloce je to ABAB, v dalších dvou AABB, ve čtvrté není vůbec nic, a v dalších zase AABB. Kromě toho to samozřejmě moc nevychází rytmicky, kadžý řídek je úplně jinak dlouhý. Prostě takové bezúčelné rýmování. Obsah mě taky nijak zvlášť neoslovil, čeho se týká první a pátá (předposlední) sloka? Evidentně s ostatními nemá vůbec nic společného...
Henry_Cold
06. 03. 2001
Tak si to piš jako indispozici nebo mimo. Jde ti o to mít tu jen pozitivní kritku?