Svět je malý

Enoch

Ne že bych neměl rád život, já jen prostě nevím k čemu je. Ráno vstát, nasnídat se, vyčistit si zuby, slušně se obléct a jít chytat do parku slony.
To by byla aspoň chvíli zábava, kdybych v parku ty slony chytal, ale to bohužel nedělám, promiňte nechal jsem se unést a zas si přikrášlil vlastní život. Víte, já jen sbírám odpadky. Není to nic příjemného, ale člověk si zvykne. Zvykne si na všechno i na život, jinak bych tu už asi nebyl.
I když občas bych tu vážně rád nebyl, to třeba když jde hezká slečna kolem. Buď na vás už od začátku z dálky pohrdavě kouká a nebo div neuteče, když se na ní usmějete. Tak jako ta včera.
Jo, je nás víc, co tuhle práci děláme, ale těm ostatním to asi vůbec nevadí. Chovají se jak jedna velká rodina Večer společně chodí do hospody, a tak podobně. Já s nimi nechodím, jsem jejich černou ovcí. Nejsem s nimi rád. Když už, tak si láhev vodky koupím sám a sám si jí i doma v ústraní vypiji. Nepotřebuji obecenstvo k to mu jak se do němoty utápím v tom křišťálovém moku. To by neměl mít nikdo zapotřebí. Slyšíte? Nikdo! Ani oni ne. Je pak hrozně znát, jak je život k ničemu, když se musíte koukat na někoho, kdo ani neví, že je. To vám to všechno dojde.
Taky nesnáším to, jak se se mnou při práci snaží zavést hovor bezdomci, co tvrdí, že nejsou bezdomci. Prý mají domov. Jejich domov, jejich park. Jejich veřejnosti přístupný park. Představte si, že by vám barákem procházeli lidi, jak se jim zamane. Tady vajgl odhodili a tam taky.

Našel jsem si nedávno jeden opravdový koníček. Ovšem musel jsem pro to něco obětovat. V pondělí mám volno a namísto toho dělám v sobotu. Chodím tedy začátkem týdne na háčkování. Baví mě to a uklidňuje. Dělala to babička, když vyprávěla příběhy na dobrou noc. A vím, že by se mi ostatní smáli, kdyby se to dozvěděli. Jenže nedozvědí, protože nemáme žádné společné známé. Vlastně je ani mít nemůžeme, protože já nemám žádné známé.
Chodil jsem na kurz asi dva měsíce, ještě asi s pěti přibližně desetiletými dívenkami. Ale pak mi paní učitelka řekla jestli bych byl tak hodný, že mi vrátí peníze, a kurzu zanechal. Maminky těch holčiček z mé společnosti prý nemají dobrý pocit.
Zanechal jsem.
Nechtěl jsem si dělat nepřátele a už vůbec ne mezi maminkami. Jako by mi tenkrát nestačila ta moje.

Alespoň trochu jsem se teda háčkovat naučil, a tak jsem si zhotovil z vlny dlouhé, pevné a značně tlusté lano. Zbytečně dlouhé, ale chtěl jsem se vyhnout zbytkům, zkrátka jsem spotřebovat všechnu vlnu, co jsem doma měl.

Tvrdil jsem, že si člověk zvykne na všechno? Tvrdil. A lhal jsem vám i sám sobě. Nezvykne. Už vůbec ne na život. Promiňte, jdu se oběsit na uháčkovaném lanu. Pěkné, že? Samovýroba. To jen tak někdo říci nemůže. Tu omluvu beru zpět, já vás neznám a vy mě taky ne, takže je k ničemu.


Beryl

-Ne promiňte, ale já vás opravdu nemůžu vzít, mám celý čtvrtek už plný. Tak co třeba v pátek nebo…. Kurva, to se musíte hned urazit a pokládat sluchátko? Rozloučit by se alespoň slušelo!
-Odpusťte. Moc se omlouvám. Takže, jak to budete chtít? Nakrátko jste říkala, že ano. Někam po uši, viďte. Ještě jednou se omlouvám…
-To je v pořádku Beryl. Znám vás už dlouho, však já vím.
-Děkuji vám Lynn. Bála bych se, být to někdo jiný, že už nikdy nepřijde, ale že jste…
-Já přijdu.
-Co byste říkala tomu, že to obarvíme až někdy příště. Myslím, že u vás to ještě vůbec není zapotřebí, máte to…
-Vy někam pospícháte, že?
-Ano, Do školy, ono totiž…
-Dobře, obarvíme to příště.
-Děkuji
-Nemáte zač.
-Já bych vám jen řekla proč, abyste pochopila…
-To není nutné. To je vaše věc.
-Ona totiž moje dcera chodí odpoledne na háčkování a …
-Určitě je šikovná.
-mi dnes ráno povídá, že se hrozně těší…
-To je hezké, že jí to baví.
-Tak se jí ptám proč, protože předtím takový zájem neprojevovala a ona mi na to povídá, že tam s nimi chodí jeden pán a že se do něj zamilovala. Ono je jí teprve deset a ten pán, on je takový divný.
-Proč? Že chce háčkovat?
-Ale ne, to samozřejmě ne.
-Tak proč?
-No já nevím, on vypadá, jak to jen říci, tak všelijak. Prostě je takový divný. A tak chci dneska zajít za paní učitelkou, jestli by ho nemohla přeřadit do jiné skupiny…
-Je jen jedna skupina.
-Aha, no tak…
-Nechte si to pro sebe, to je vaše věc. Dobrý, nechte to být, nefénovat, venku je příjemně. Kolik jsem dlužná?
-Dvě stě. Děkuji. Nashledanou.
-Nashledanou.


Lynn

Ráda jezdím za svojí sestrou, Je neuvěřitelná, takový živel. Právě proto ji zbožňuji. Jsem zvědavá, co řekne na můj nový sestřih. Uznávám, není to nic světového, ale mě se to líbí.
Koupila jsem jí dárek, je to drobnost. Ale já vím, že jí to stejně udělá ohromnou radost. Je to malý dřevěný přívěsek, želvička, na červené kůži. Miluje želvy. Kdyby jenom je, miluje všechny zvířata, přírodu i život samotný.
Za mnou by nikdy nepřijela, to už by muselo být. Bydlím ve městě a s tím ona nechce mít nic společného. Vždyť ani nemá televizi, telefon, no prostě nic. I když koupelna je vcelku moderní, ale to nebývalo, ještě před rokem se chodilo do kadiboudy.
Ale ví kde bydlím, teda spíš zná mou adresu. Kdyby viděla tu čtyřproudovku co mám pod oknem, to by se jí nelíbilo. Má mě ráda a nevadí jí, že jí odsud vozím knížky. Ráda čte, stejně jako já.
Dobrý mám všechno, tak hurá na autobus. Už se těším, jak mi hned po příjezdu uvaří šípkový čaj. Nikdy mi nechutnal, ale ten její, to je něco jiného.
Hvííízd.
Hloupost myslet na šípkový čaj a přecházet silnici. Už ale vím, jaké to je, když vás srazí auto. No nic moc, obávám se, že to nesnesu a o tem zážitek se s nikým nepodělím.
Určitě ne. Ahoj Fay.


Fay

Jak já jsem se sem dostala? No nazdar! Patnáct let jsem nebyla dál od domu, než ve vesnici pro to nejnutnější a teď tohle. Co naplat, ten pán říkal, že stačí jít přímo skrz park a jsem hned u baráku. Sestřičko moje, kampak jsi mě to dostala, měla si přijet, neučinila si tak a já mám o tebe tím pádem strach.
Park, to je teda nádhera. Hrozný bordel tady, všude nějaký pobuda…fuj. Alespoň někdo se to tu trochu snaží udržovat, třeba ten pán, co sbírá odpadky a usmál se na mě. Nevím proč jsem najednou přidala do kroku, místo toho abych mu úsměv oplatila. Určitě by si to zasloužil, když mi sám svůj věnoval. Zachovala jsem se nehezky a to mě mrzí.
Jsem tu. Holka šikovná, našla jsem to. Adresa souhlasí, na zvonku jméno je, no to mám radost. Tak sestřičko otvírej dvířka vzácné návštěvě.
No tak, dočkám já se ještě dneska? Netvrď mi, že spíš. To se snad u téhle silnice ani nedá.
-Promiňte, ale jestli zvoníte na slečnu Lynn, tak marně.
-A jak pak to, drahá paní?
-Tu tady před týdnem přejelo auto.

---