Svítilna rozumu poblikává

:o) *

:)

Co by mělo znít blbě? Mne to vysloveně nadchlo. Dělám to odedávna podobně...

To mne moc těší, že si píšeš deník a kopíruješ si do něj "zdroje" - dokonce mi naskočilo, že přece většina antických děl se zachovala právě takhle, ze zlomků uvedených ve "výpiscích z četby", které si tehdy ale lidé určitého memodruhu tehdy spíš posílali mezi sebou, než psali do deníku. Dnes ovšem epistolární umění jen málokdo zachovává, maily zůstanou jen na serverech a tam taky časem zmizí... I když deníkoví lidé si je obvykle taky kopírují - aby se mohli vracet, aby nezapomněli, jak to bylo doopravdy, nevytvořili si falešnou představu...

Nic nemaž, zamotané jsou věci správně, tak se žije - rovné cestičky mohou být vytvářeny až na terénu, který vytvořili ty zamotané, představ si třeba údolí, které vyhloubí meandrující a povodněmi oplývající řeka - teprve pak, když už je za mnoho století dostatečně široké, mohou v něm lidi postavit dálnici :-)

mě je hrozně líto, když se třeba tady objeví skvost a za pár hodin už jako by nebyl... slova seřazená přesně jak cejtím, vyjádření pocitů a tak

už před několika roky jsem si začala básně, které mě hodně oslovují kopírovat do svého deníku a tam si s nima hraju... já vím, že to zní blbě, ale poezie, která někoho zasáhne, by umřít neměla :)  ale asi už to někdo řekl přede mnou, tak jen že mám z týhle básně takovej pocit .. aby zůstala a lidi se k ní vraceli , tak asi

a to nemám ráda, když se v básních používá "my" , protože každej cítíme jinak a to zahrnutí všech tedy i mně beru jako určení, hotovou věc :)

u téhle to tak nemám a ráda jsem se nechala zahrnout ...

no mazat to nebudu, snad to není moc zamotaný, co jsem napsala :)

Určitě, určitě (já si zrovna o příspěvek vedle sebekriticky - s pohledem na digitální ciferník - pomyslila, "že přijde mladší, a ten už se nezakecá...")

Je spousta nitek, které by se mi chtělo rozvinout, už jen pro vzácnou příležitost takové společnosti, ovšem na druhou stranu, abych zas zbytečně nevypárala, co už bylo upleteno.

Pokud se někdy povede, skutečně ráda si počtu, abych si rozšířila obzory, pokud se semele jinak, pokusím se stejně tak o domyšlení:).

PS. S PS určitě něco cloumá, dnes jsem u své soudobé obsese dokonce odmyla nádobí, což se mi v nocích předtím rozhodně nezadařilo.

Tak hezkou dobrou tuto i ty příští.

Mám chuť psát o tom, jaký význam vidím pod slovem intuice, o tom, co vlastně jsme, o té evoluční cestě, miliardleté, která je v nás zakleta... jak je mysl slovní slaboučkou vrstvičkou na obrovité vířivé stavbě... Jung říkal, že vědomí je jak svíčka na ořechové skořápce, plující temnými vodami :-)

Ale dnes má server PS nebo moje připojení k němu nějaký technicky špatný den, strašně dlouho trvá, než se načte nějaká stránka, tak si to nechám na příště - a díky za poklony. Je to hezký pocit, zažít přímou smysluplnost psaní...to by jeden hned pokračoval.

Ještě se sem snad vrátím, třeba pozeptat se na danajskost daru - mně připadá, že jako lidé jsme sítí různých memodruhů...a beru to jako evolučně potřebný kvas, s tím, že vlastní memodruh je potřeba podporovat, aby nezanikl, protože málorozměrná síť je také málo obranyschopná. Ale teď už radši zalehnu.

 

To si piš, že platí. Proto se mi u tebe tak líbí, oslovuješ (a nejsem v tom sama, to je evidentní), smím-li si dovolit tuto poklonu. Máš tu, tuším, moc hezkou knížku.

Dar je to asi danajský, tedy myslím v mém případku. Přináší to povětšinou jen onen již licencovaný žal a výdaje.

Neořechovou byl myšlen počítač, tou nespolehlivou pak vlastní hlava.

...............................

Navíc jsi hodnotný odpichový:) zdroj informací, vážím si sečtělých lidí, sama ubohý nahodilý sběratel, čtoucí dopodrobna jen obaly od sušenek.

I v próze jsou ztráty a nálezy v překladu, ano... ale víš... tebou popsaný "problém" na poetickém útvaru právě miluji... jako by v něm byl umocněný, jak jejich tvorba, tak jejich luštění se vyrovná hrátkám se sudoku. Nádherná cvičení, v nichž nematematická hlava mého kalibru rozhodně potřebuje spasení v podobě náhlého osvícení. Je to obdobou intuice? 

S poezií je to jako s pravdou. Lidé se o ni hádají, ale ona rozhodně není jedna jediná, vždy jich existuje několik, více či méně neklidně v paralelním zapojení.

S nádobou jsi to vystihl. Zrovna takto celá věc funguje.

Jestli si na světě něčeho vážím, je to vzácná možnost porovnávat tvary nádob. Někdo umí vyjádřit jejich objem přesnými fyzikálními vzorci, a tak si poradí sám, ale učiníš-li tak prostým přelitím, vystěhovaná tekutina se dotkne nově osídlených stěn.   

Myslím, že bez intuice ani nevymyslíš, ani neobjevíš.

Máš talent psát v takových jinotajích, že je možná málokdo rozluští, ačkoliv tobě přijdou jasné - a jak jsem tu větu dopsal, uvědomil jsem si, že platí možná i na to, co píšu sám :o) Má to ovšem výhodu nutnosti ptaní a vysvětlování, tudíž pokračování komunikace....kterou z možných neořechových svítilen jsi asi myslela?

Dnes bych možná ještě víc zdůraznil, že nejobtížnější zápis z hlediska trvanlivosti je právě v udržení správného významu sdělení při přechodu z jedné mysli do druhé. Co nám je platné, že rozluštíme slova, že zůstanou na skalách či discích, když nechápeme jejich tehdejší významy? Hermeneutika se snaží - ale je to mnohem horší, než rekonstruovat zmizelý svět ze zkamenělin, protože jazyk nemá žádnou DNA... Faktické poznatky typu matematiky nebo chemie tyhle problémy nemají, protože strukturu skladebné logiky nebo skladebné přírody po odhalení kostiček už nelze ztratit. 

Ale jsem rád, že máš z téhle staré básničky plátno, taky jsem to dělával, že jsem si důležité věci vytiskl a dal na nástěnku, abych je měl pořád před sebou a mohl o nich přemýšlet, vraceje se opravdu k nim samým, nikoliv k mým představám o nich. Tohle je - aspoň co si pamatuji, protože básnička je až děsně stará - právě o tom, že semtam se někomu povede cosi podstatného...ale jen málokdo to uvidí doopravdy. Napadá mne typicky třeba Kesey se svým "Vyhoďme ho z kola ven"...když jsem se díval na to, co z toho udělal Forman a i jak to lidi obvykle chápou, byl jsem ...zděšený?....jak je úplně zakryto, co autor ...snad? podle mne?....především chtěl sdělit...

Ale ono to nejspíš je tak, že každý si nabere podle tvaru vlastní nádoby. Třeba z knihy Job, to je takový letitý kulturní sport, luštit, co dávný autor doopravdy myslel - a co třeba vyjádřil, aniž to věděl, pěkně intuicí?

Ať je to, co chce...,

zůstala mi přes noc na zhasnuté obrazovce a nechce se mi ji vůbec vypínat. Leda jak plátno, kdybych to uměla.

Většiny skal škoda pro naše záměry.

To papír by leckterým slušel...

Protože jedna z možných svítilen rozumu není ňák to pravý ořechový. 

Na druhou zas není spoleh v zápisu na disk.

****

Velmi pravdivé a perfektně napsané. Člověče, Ty píšeš přesně to, co já cítím (a co asi cítí spousta dalších) a nedokážu vyjádřit. t.

*

Tip krásná báseň a LYRICKÁ

Myšlenka, jazyk, metafory - to vše je pěkné a kultivované. Ale jako báseň to necítím, třebaže je to rozepsané do krátkých řádků. Je to próza. Báseň musí mít větší hustotu nebo co...

Hustota se mi ydá dostatečná je to prostě pěkně kompaktní volný verš. Báseň je to na sto procent. A dobrá. Sedla mi. Tip.

Nesouhlasim s Vyjanem (ale takovy uz jsem). Mistama je to dobre rozlozene, mistama to pokuhava (ale co jina hlava to jinej nazor). Libi Tip

me se libi prevazne zacatek...pak ta myslenka s horou, vim ze je nosna, ale vazne zacatek psani slov na zrcadlo, hlavne, se mi libi nejvic

me se to libi cele..to zrcadlo je super: na studeném zrcadle píšeme svá slova do mlhy Pár lidí si je přečte náhodou Otevřou se dveře a slova se odpaří ale cely je to u me tipovy