Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUplakaná socha dítěte
19. 04. 2006
1
0
1580
Autor
Jimena
Se sluncem roztaje, s chladem...zůstane tam navždy.
Tu a tam se smála babka smíchem zlověstným,
tu a tam se dědek smál babce a jejím punčochám…
Jen dítě malé stojící uprostřed vřavy hlasitě plakalo. Uslzenýma očima se dívalo na všechny strany a hledalo náruč lásky a něhy. Nevidělo přes slzy, vidět ani nemohlo.
Láska se ztrácela s nenávistí, něha se ztrácela se smíchem, jak brutální byl… ostrý jako břitva, jako nekonečno malých jehliček, probodávající srdíčko malého děťátka, jako malý a oddaný jehelníček.
Spleť stínů svírala dítě v náruči bolesti. Ten chlad… slunce přemohl, a dítě stálo a plakalo navždy.
Jako socha stojí tam dodnes,
umolousaná a nechtěná…
Smutno už bylo kde-komu. Většina o tom mlčí. Někdo napsal. Někdo hůř a někdo líp. Možná víš, kam patříš. Nebo aspoň tušíš. Smutno přejde (a asi už přešlo). Líbíš.
To je tak smutné, možná,že pravdivé. Jenže tak nějak necítím, že by to bylo autorem prožité.