bez nazvu

bez nazvu

Andrea seděl v odporně zapáchajícím pokoji, díval se na žluté mapy které tvořila prosakující voda na stropě a bylo jí všechno jedno. Nevnímal že Bára si mezitím dala takovou dávku až se jí zatočila hlava a spadla na zem do psích sraček. Zdálo se jí že je volná, nemá žádné potíže  že si jen tak leží na svěže zeleném trávníku slunce mu hřeje do tváří a on nic nevnímá. Mezitím v pokoji vypukla rvačka neboť si Laďa si chtěl dát  poslední dávku a na Petra nic nezůstalo. Ten si to však nechtěl smířit a vytrhl Laďovi z ruky stříkačku a chystal si jí zabodnout do ztopořeného údu. Bylo to jediné místečko kde měl ještě zdravou kůži. A bylo po ruce. Láďa si obmotal  škrábnutou paži kusem posraného hadru  a byl pevně rozhodnut že je to jen a jen jeho dávka a žarnem vysmahlej teplej debílek mu jí nevezme. Rozběhl se proti němu a chystal se mu stříkačku vytrhnout z ruky. Dokonaly plán se mu však nepovedl tak jak by chtěl stříkačku sice dostal ale ta mu v zápětí vyklouzla z ruky a rozmlátila se o podlahu. Zůstal zcepeněle stát nad hromádkou střepu a bezmocně se díval jak se jeho matroš vsakuje do suchého prachu. Petr však nečekal ani vteřinu, okamžitě si začal vlhký prach rvát do huby, nevadilo mu že jsou v něm střepy ani necítil ten všeobjímající pach psích výkalu, silu polykat mu dává vzpomínka na svůj předchozí absťák.