Sonete!

Růže, co nekvete, má vždycky nejvíc trní

pach moči táhne se z hostinců předměstských

Bůh šest dní tvořil svět a teď už jenom chrní

a z hřiště za řekou se nese dětský smích

Dubnová neděle už nemá čas být jinou

Sienou pálenou se barví fasády

Když Ježíš před léty praštil s tou tesařinou

zda mu kdo nespílal za hloupé nápady?

Od vody stoupá mha až břehy oněmí

a tmavnou větve jív a voní po Zemi

a slunce pomalu už také zapadne

Lidé jsou zlí, já vím; to se už nezmění

však jeden jediný dobrý tě odmění

nastokrát za všechny kruté a proradné